7 věcí, které ovlivní, jak bude vypadat váš partnerský vztah

Otevřela okno, aby se mohla pořádně nadechnout. Přes slzy neviděla pořádně ven. Slunce útočilo na ulici, která byla z toho horka rozpálená do běla a zpovzdáli hrála harmonika. Lidé chodili pod okny a vesele diskutovali.

Magda to měla vždycky ráda. Ten pohled do světa, který dýchá každým detailem. Dnes jí to připadalo ponuré a depresivní. Muškáty, které měla za oknem, nezvládly to horko a umřely žízní. Magda se znovu rozplakala.

Sedla si do křesla pod oknem. Nejraději by ten telefon zahodila přesně doprostřed ulice. Představovala si, jak se pomalu rozpouští v tom vedru a spolu s ním v té výhni mizí i Aleš.

„Jak jsem mu mohla tak naletět!“ Znovu si opakovala v hlavě rozhovor, jež vedla s dívkou, která se představila jako Andrea.

„Jmenuješ se Magda a chodíš s Alešem? Už půl roku? To je mi líto, ale já taky, možná nás bude ještě víc…“

Jak to začalo? Všechno nasvědčovalo tomu, že je to ten pravý. Konečně chlap, kterého zajímá někdo jiný než jen on sám. „To, jak pomáhá mamince a sestrám se hned tak nevidí. Navíc mu nevadí, že jsem často na cestách, ba naopak.“

S Alešem se Magda znala už rok. Kdyby jí při prvním setkání někdo řekl, že si spolu něco začnou, vysmála by se mu. V práci si docela rozuměli, ale působil tak uzavřeně a vážně a Magda se ráda baví. Dali se dohromady na večírku a dohodli se, že to bude jen mezi nimi. V jejich branži se všichni znají a není třeba hned vytrubovat do světa, že se rozhodli to spolu zkusit.

Jejich vztah neměl chybu. Sice Magdě trošku vadilo, že stále trvá na jejich dohodě, držet vztah v tajnosti, ale chápala to. S bývalou přítelkyní se rozešel před půl rokem a podle jeho slov, jí nechtěl ranit tím, že si tak brzo našel jinou. Po šesti měsících už to začínal být docela vážný problém.

Jeho časté nervózní dotazy, zda to opravdu nikomu neřekla, se jí nelíbily.

„Je fajn, že je tak ohleduplný ke své bývalé, ale začínám si připadat nepatřičně. Nechci se s ním rozejít, když je to to jediné, co mi vadí, ale někdy se chová opravdu divně. Navíc mi přišly už dvě zprávy od mých přátel, ať mu nevěřím, že se s bývalou nerozešel!“

Svěřila se Magda jediné přítelkyni, které důvěřovala. Hned večer to měla na talíři.

„Jasně jsme se dohodli a ty jsi naši dohodu porušila! Neumíš dodržet slovo a čekáš, že ti budu věřit!“ Aleš byl celý bez sebe. Magda z něho měla poprvé strach. Nakonec ji uchlácholil.

„On je ten, kdo se snaží, aby jejich vztah byl co nejkrásnější, proto nechce, aby jim do toho kdokoliv zasahoval. To přece musí Magda pochopit, že to dělá jen pro ně. A jak by bylo jí, kdyby byla v kůži jeho bývalé?“

Magda se nechala přesvědčit znovu a znovu. „Je to moje chyba, že pořád hledám na vztahu nějaké mouchy. Vždyť je tak úžasný. A co je komu po tom, že jsme spolu! Má pravdu, já to jen kazím těmi svými věčnými obavami, že je něco jinak, než si myslím.“

Magda zalila uschlé muškáty a zhluboka se nadechla. „Třeba se ještě vzpamatují,“ blesklo jí hlavou a při pohledu na ně se rozesmála. „Blbost, těm už nepomůže ani svěcená.“ Konečně pocítila úlevu. „A co pomůže mně? Musím to někomu říct. Teď už můžu! Vlastně je na tom hůř než já, přišel rovnou o dvě holky! Jak jsem mohla být tak slepá? Kde jsem udělala chybu?“

7 věcí, které ovlivní, jak bude vypadat váš partnerský vztah.

I když to z našeho příběhu nevyplývá, Magda stavěla ve svém životě sama sebe až na druhé místo. Milovala svou práci a věnovala jí veškerý svůj volný čas. Pokud se měla rozhodnout, zda bude o víkendu odpočívat, nebo pracovat, neváhala dát hlas své práci. Její postoj k sobě samé se zrcadlil i ve vztahu, který začala. Byla ta druhá.

Vztahy, které v životě máme, nás mají něčemu naučit a posunout nás o kousek dál k sobě samému. Partnerské vztahy jsou o to silnější. Otvírají a ukazují nám naše potlačené já. Pokud to nepochopíme, budeme se neustále točit v kruhu.

Magda mohla díky tomuto zrcadlu vidět, že je na čase věnovat čas i sama sobě. Dát se ve vlastním žebříčku na první místo.

Magdě imponovala na Aleši jeho ochota pomáhat své rodině. Dle jeho vlastních slov, ženy v jeho rodině jsou nesamostatné, nedokáží si zařídit samy ani účet v bance, natož řídit auto. Magda tuto informaci přijala bez výhrad, či potřeby, jakkoliv to dále zkoumat, či nad tím přemýšlet.

Je to pochopitelné a pravdě blízké, že muž pomáhá své mámě i sestrám. Vzhlížela k němu jako k ochránci žen. A to se jí líbilo.

Naše vlastní představy řídí náš život.  Jak vlastně vzniká náš pohled na svět? Náš názor na to, či ono? Stačí nám pár střípků, pár informací, či signálů k tomu, abychom si vytvořili představu, které věříme. Náš mozek má potřebu dokončovat nedokončené a všechno vizualizovat.

Zkuste si to >>

Věřím, že máte nyní nějakou představu o Alešovi i o Magdě. Změní se, pokud doplním informace o jednotlivá tvrzení?

1. Alešova maminka je muslimka.
2. Aleš je dvakrát rozvedený.
3. Aleš je jedináček, který má milujícího a bohatého otce.
4. Aleš je nejstarší z osmi sourozenců a jeho otec týral jeho matku.

Co udělá každé samostatné tvrzení s vaší představou o Aleši a jeho vztahu k Magdě? Ve skutečnosti nám žádná z těchto informací neřekne nic o tom, jaká osobnost vlastně Aleš je. Náš mozek nám však nabídne dokonalý obraz, který poskládá ze všech informací, jež jsme mu v minulosti poskytli.

Samozřejmě, že potřebujeme informace o druhém člověku, pokud zvažujeme, zda s ním budeme sdílet část své cesty. A také je pravda, že naše dětství, a to, jak jsme byli vychováni nám dává základní model pro naše budoucí chování. Jenže jsou tyto informace správné pro reálnou představu?

Nejde o to podrobit partnera křížovému výslechu. Většinou si naše sympatie získá právě na základě „klíčových informací“, které k nám vyšle. Ptáme se však při vzájemném sdílení svých dosavadních životů na pocity spojené s danými zážitky? Na myšlenky, které se nám při tom honily hlavou, či na názor na danou situaci, kterou partner popisuje?

Možná, kdyby se Magda Aleše zeptala na to, jak se cítí, když pomáhá svým nejbližším ženám, jaká je jeho pomoc a jaký je jeho názor na situaci v jejich rodině, měla by více informací pro svou představu o něm samotném.

Aby vztah fungoval, musí být jeho energie vyvážená. Ve funkčním vztahu osciluje hranice obou energií uprostřed, až se spojí v jednu. Obrazně řečeno. Pokud mi někdo energii bere, je to stejně jeho chyba, jako moje.

Jak je to s energií ve vztazích a jak ji změnit popisuji v on-line programu 7 fenoménů, které ničí každý vztah a jak to změnit.

Aleš byl zvyklý na dominantní roli. Dominantní role zabírá vždy více prostoru v pomyslné kouli vztahu. Abychom vyvážili dominantního partnera je třeba vzít si celý svůj prostor. Submisivní chování je často nazýváno pasivně agresivní, takže argument, „on je dominantní a já musím být zticha neobstojí.“ (Co je submisivní chování?)

Pokud je člověk v pohodě sám se sebou nemá potřebu být ani dominantní, ani submisivní. Ani jedna z těchto rolí nám nedá pocit štěstí a svobody. Magda měla na výběr.

Mohla říct, „já se už nechci schovávat. Chci se svým okolím sdílet, že jsi můj partner.“ Možná by došlo k rozchodu dříve, nebo by Aleš usoudil, že mu Magda stojí za to změnit svůj dosavadní styl života. Tak jako tak, měl by každý z nich stejný prostor. Magda svou úctu a Aleš možnost zhodnotit, čeho se vlastně obává.

Existuje spousta seminářů, kde vás naučí, jak poznat, že se jedná o manipulaci. V životě je to trošku komplikovanější. Dobrý manipulátor je většinou inteligentní a často i charismatická bytost. Navíc každý z nás občas manipuluje s tím druhým, byť v dobré víře. Vzpomínáte na větu své maminky, „To ti není hanba nechat tu polévku nedojedenou? Děti v Africe umírají hlady a ty takhle plýtváš.“ Pokud ano, tak to je učebnicová věta manipulátora.

Nejde o to, hned na každého ukazovat prstem, spíše umět si vymezit svůj prostor. Nebo v nejhorším případě včas utéct. Nikdo, ani náš partner nemá právo hodnotit naše chování. Nemá právo podsouvat nám, jak bychom se měli cítit, či predikovat, jak se zachováme v nějaké hypotetické situaci.

Jak rozpoznat manipulaci, popisuji v článku, „Poznáte, že s Vámi manipuluje?“ (Později se ukázalo, že Hanka z příběhu v tomto článku udělala dobře, že se zbavila Filipa. Jeho další partnerka to nezvládla a v jejich vztahu došlo nejen k psychickému týrání, ale nakonec i fyzickému násilí.)

Aleš svou komunikací vysílal signály manipulativního chování. >>

„Jasně jsme se dohodli a ty jsi naši dohodu porušila! Neumíš dodržet slovo a čekáš, že ti budu věřit!“ „On je ten, kdo se snaží, aby jejich vztah byl co nejkrásnější, proto nechce, aby jim do toho kdokoliv zasahoval. To přece musí Magda pochopit, že to dělá jen pro ně. A jak by bylo jí, kdyby byla v kůži jeho bývalé?“

A Magda reagovala přesně tak, jak reaguje oběť manipulátora.>>

„Je to moje chyba, že pořád hledám na vztahu nějaké mouchy. Vždyť je tak úžasný. A co je komu potom, že jsme spolu! Má pravdu, já to jen kazím těmi svými věčnými obavami, že je něco jinak, než si myslím.“

Aleš postavil celou svou hru na schovávanou na tom, že přiměl své dívky, vžít se do kůže opuštěné partnerky. Empatie je vždy na místě, ale také je na místě fakt, že nikdo není povinný řešit bývalý vztah někoho jiného. Jestliže něco skončilo, nemá smysl se za tím ohlížet. Už to bylo.

Pravděpodobnost, že se sejdete na kávě s ex svého milého a družně si popovídáte o životě je mizivá. Není ve vašich silách jí pomoci zmírnit utrpení z rozchodu, pokud vůbec trpí.  Osobně to nedoporučuji. V každém vztahu vládne jiná energie, i když je jeden z partnerů stejný. Podobná setkání spíše pomohou tomu, že věcí, kterých byste si na partnerovi nevšimli, protože pro vás nejsou důležité (například, že ráno nikdy nevytáhne žaluzie), si najednou všímat začnete a začnou vám vadit stejně, jako jeho bývalé.

Obraz, který Aleš vytvořil, a to, že je stále singl, nechávala jeho bývalou partnerku v naději, že jejich vztah by mohl pokračovat. Pokud se s rozchodem nevyrovnala po svém, nebyla to pro ni pomoc, jak Aleš deklaroval, ale jen další lež.