UPOZORNĚNÍ: V tomto článku používám sprostá slova jako mantru. Pokud s tím nejste v pohodě, prosím, dál nečtěte.
Dneska se nebudu zabývat rozborem naší mysli, ani hlouběji popisovat, proč se nám děje to, či ono. Původně jsem začala psát vážnější téma, ale dostala jsem se do jiných vibrací a jak to říct, napadlo mě, že tento způsob zbavení se mizerné nálady, může být někdy to nejlepší.
John C. Parkin přišel s myšlenkou použití sprosté mantry, jako řešení pro přetlak, který někdy díky svým vlastním myšlenkám máme.
Jenže nenacházíme cestu, nevíme, co nám to mělo říct, a nemůžeme na nic přijít.
A venku je škaredě a vlastně všechno stojí za houby.
Básník Charles Bukowski řekl,
Svět patří těm, co se neposerou.
Ta věta přináší úlevu. Mohl říct, svět patří těm, co se nevzdávají. Nebo to mohl jinak poeticky napsat, ale nevím jak vám, mně tam ten vulgarismus prostě sedí.
Většina z nás zakleje, pokud se uhodí a nemusí to být zrovna do holeně. Z výzkumů vyplývá, že při použití vulgarismu jako mantry, cítíme daleko menší bolest. (Výzkum popisuje John C. Parkin ve své knize, Do pr***, dělejte, co máte rádi.)
Sprostá mantra nám nejen uleví od bolesti, ale má i daleko větší razanci pro jakékoliv naše tvrzení. Posuďte sami, zda vnímáte rozdíl, když si řeknete,
"Je mi jedno, co si o mě lidé myslí,“ nebo „Seru na to, co si o mě lidé myslí.“
"Tohle už dělat nebudu," nebo „Do prdele, tohle už dělat nebudu.“
Když jsem dnes chtěla pomoci své vlastní dceři od špatné nálady, řekla jsem jí, ať si udělá seznam 20 věcí, které ji štvou a přidá před ně tato slova:
„Seru na to, že…“
Odepsala mi, „…maminko, mi se dneska nechce psát nějaký seznam.“
Zajásala jsem, věděla jsem, že je to na dobré cestě…
No a já si říkám, seru na to, že se to nehodí na můj blog, třeba to někomu pomůže.