Jak najít tu správnou cestu?
Sedím v autě a jedu domů ze školení. Přede mnou jeden kamion předjíždí druhý. Času mám dost, rozdíl jejich rychlostí je nepatrný. Bilancuji dnešní den. Mám raději na školení starší skupiny. Dneska jim bylo v průměru kolem dvaceti let.
Tolik otázek vyřčených i nevyřčených. Mám pocit, že jsem jim měla poskytnout více odpovědí. Ale jsem já ten, kdo je zná? Měla jsem se jich více ptát! Co kdyby jim má odpověď pomohla určit směr jejich cesty?
Z pravého pruhu mě předjíždí nějaký šílenec. Brzdím i očima a křičím na něj přes sklo, „no to sis pomohl!“ Bílý Superb mi přibrzdí skoro před nosem, „no mezi ty kamiony se fakt nevlezeš“. Za chvíli již mizí z dohledu a já mám svou odpověď. „Jasně, že bych jim nepomohla! To ani nejde.“
Jak najít tu správnou cestu?
Která cesta je správná? Jak to poznáme? Je tolik cest, na které se můžeme vydat, ale jak poznat, že právě tahle je ta pravá?
Hledáme odpovědi různými způsoby. Někdo si nechá vyložit karty, někdo věří hvězdám, či používá kyvadlo, někdo to řeší s kamarády, s mámou, s partnerem a někdo hledá čistě exaktní podklady pro své rozhodnutí.
Nakonec se všichni musíme rozhodnout sami. Odpověď známe. Vždycky.
Jen si nejsme jistí. Jistí tím, zda je to správně. A opravdu hledáme odpovědi, nebo jen potvrzení toho, co už víme?
Samozřejmě, že pokud budeme dělat rozhodnutí ohledně koupě nějaké věci, či směřování naší firmy, potřebujeme zkušenosti odborníků, ale při rozhodování o nás samotných? Kdo je expert na nás?
Jak najít tu správnou cestu? Kdo je ten největší odborník na to, jaká cesta je pro nás ta nejlepší?
Odpověď je nasnadě. Je dobré si uvědomit, že jsem to jen já sám, kdo nakonec rozhodne. Chceme přesné odpovědi na své otázky. Chceme jistotu. Jistotu, že teď je ten čas na to mít dítě, dělat kariéru, změnit zaměstnání, přestěhovat se, začít vztah nebo ho ukončit. Jistotu, že jsme se rozhodli správně.
Jediné, co je jisté, je cíl naší cesty. Ten je pro všechny stejný. Rozhodnutí, která v životě uděláme, určují pouze směr. Hledáme smysl života místo toho, abychom jej žili. Trápíme se špatnými rozhodnutími, které jsme někdy udělali, místo abychom v nich hledali poučení. Vymýšlíme scénáře, „co by bylo, kdyby“.
Místo abychom si cestu užívali, hledáme překážky, které by nám na ni mohly spadnout. A pak se divíme, když je najdeme.
Říkáme si, „teď není ten pravý čas“, jako bychom snad věděli, kdy ten pravý čas bude.
Většina lidí, žije svůj život v tichém zoufalství a do hrobu uléhají s písní, kterou si nestihli zazpívat. (HENRY DAVID THOREAU)
Co tedy dělat? Jak najít odpovědi na naše otázky? Jak se rozhodnou, když jsme došli k další křižovatce našeho života?
Vzpomeň si na své dětství.
Čím jsi chtěla být a proč? Co tě nejvíce bavilo? Jaké pohádky, či knížky jsi měla nejraději? O čem jsi snila?
Co děláš ráda?
U čeho se cítíš nejlépe? Co tě opravdu baví a co ti přináší radost?
Jak vypadá tvůj den v ideálním světě?
Vrať se do doby, kdy ti bylo sedmnáct.
Jaké byly tvoje plány? Jak sis představovala svůj život?
Představ si, že je ti o 30 let více než nyní a napiš si dopis.
Dopis, ve kterém si poděkuješ za všechno, co jsti zažila, viděla, vyzkoušela, za všechno co se ti povedlo.
Pokud si na předchozí otázky odpovíš, máš odpověď na to, kterým směrem se vydat. Ještě než vykročíš bude třeba si to obhájit.
Nezapomeň, že mozek má rád svou komfortní zónu. Nerad mění něco, na co je zvyklý. Budeš s ním muset chvíli bojovat, než si zvykne na to, co chceš i ty. Napiš si všechna proti, které ti nabídne a začni si připravovat obhajovací řeč pro své rozhodnutí.
Možná bude mít někdy pravdu, tak buď k sobě upřímná. Jde o tvůj život, ne o život někoho jiného.
