UPOZORNĚNÍ: V tomto článku používám sprostá slova jako mantru. Pokud s tím nejste v pohodě, prosím, dál nečtěte.
Dneska se nebudu zabývat rozborem naší mysli, ani hlouběji popisovat, proč se nám děje to, či ono. Původně jsem začala psát vážnější téma, ale dostala jsem se do jiných vibrací a jak to říct, napadlo mě, že tento způsob zbavení se mizerné nálady, může být někdy to nejlepší.
John C. Parkin přišel s myšlenkou použití sprosté mantry, jako řešení pro přetlak, který někdy díky svým vlastním myšlenkám máme.
Jenže nenacházíme cestu, nevíme, co nám to mělo říct, a nemůžeme na nic přijít.
A venku je škaredě a vlastně všechno stojí za houby.
Svět patří těm, co se neposerou.
Charles Bukowski
Ta věta kontroverzního básníka přináší úlevu. Mohl říct, svět patří těm, co se nevzdávají. Nebo to mohl jinak poeticky napsat, ale nevím jak vám, mně tam ten vulgarismus prostě sedí.
Většina z nás zakleje, pokud se uhodí a nemusí to být zrovna do holeně. Z výzkumů vyplývá, že při použití vulgarismu jako mantry, cítíme daleko menší bolest.
Sprostá mantra nám nejen uleví od bolesti, ale má i daleko větší razanci pro jakékoliv naše tvrzení. Posuďte sami, zda vnímáte rozdíl, když si řeknete,
„Je mi jedno, co si o mě lidé myslí,“ nebo „Seru na to, co si o mě lidé myslí.“
„Tohle už dělat nebudu,“ nebo „Do prdele, tohle už dělat nebudu.“
Když jsem dnes chtěla pomoci své vlastní dceři od špatné nálady, řekla jsem jí, ať si udělá seznam 20 věcí, které ji štvou a přidá před ně tato slova:
„Seru na to, že…“
Odepsala mi, „…maminko, mi se dneska nechce psát nějaký seznam.“
Zajásala jsem, věděla jsem, že je to na dobré cestě…
Napište si, co vás štve, nebo si to jen nahlas řekněte...
Připište si na začátek každého tvrzení sprostou mantru. Je na vás, jak to uchopíte.
Možná vás budou inspirovat některé věty mé dcery (pro vysvětlení, žije teď v Paříži a ten seznam mi před chvíli přistál v e-mailu) ...
No a já si říkám, seru na to, že se to nehodí na můj blog, třeba to někomu pomůže.