Jak poznám, že je to ten pravý? Jak se mám rozhodnout?

Andrea odložila hrnek s čajem a asi po sté si vzdychla. „Proč je to rozhodování tak těžké! A co vlastně chci? Byla jsem tak šťastná, když jsme se seznámili, myslela jsem si, že to tak bude pořád.

Na co vlastně čekám? A co se mnou bude, když ho opustím? Nechci být zase sama. A to věčné seznamování mě už tak strašně unavuje!“

Podívala se na hodiny, které ji výsměšně sdělovaly, že kouká na stěnu už více než hodinu. „Super, tak pokud se mám takhle cítit po zbytek života, tak to radši budu sama. Kde zase je? Určitě šel na kafe s tou novou sekretářkou! Jasně, že ano!“

Andrea se zvedla ze svého oblíbeného křesla a znovu vzdychla, „no ještě začni žárlit, a to už bude vážně konečná! Musím vypadnout, tohle přemýšlení je k ničemu. Je to fajn chlap, miluje mne a já jeho. Nikde není psáno, že se má člověk ve vztahu cítit pořád skvěle! Zavolám Bedřišce snad bude mít čas.“

„Bedi, nechceš jít na kafe? Mám nějaký splín a potřebuji ho rozehnat,“ spustila Andrea do telefonu zvesela, nebo se o to alespoň snažila.

„Zrovna mi to taky bodne, tak za půl hoďky v naší kavárně?“

—————————————–

„Já nevím, jak dál,“ spustila Andrea dřív, než si objednaly kávu.

„Myslela jsem si to,“ usmála se Bedřiška, „znám tě už nějaký pátek a ten tvůj rádoby veselý tón, když jsi mi volala, mě nepřesvědčil. Tak povídej. Aleš?“

„No možná Aleš, možná já sama, jen nevím, jak dál, prostě to není ono.“

„Miluješ ho?“ „No myslím, že ano.“

„Přitahuje tě a voní ti?“ To rozhodně!“

„Já se z tebe zblázním,“ zasmála se Bedřiška. „Tak uděláme test.“ 

„Já se tě zeptám na 5 klíčových věcí, které jsou podle mne důležité v každém vztahu, neznamená to, že jsou to jediné signály, podle kterých poznáš, jestli je to ten pravý, jen jsou prostě pro vztah důležité, souhlasíš?“ Andrea unaveně kývla.

Důvěra

  • Věříš svému partnerovi? Můžeš se na něj v důležitých věcech spolehnout? Jedná s tebou na rovinu? Neudělá bez tvého vědomí nic, s čím bys nesouhlasila, pokud se to dotýká tvé osoby?
  • Věříš si? Jsi si jistá sama sebou? Nepochybuješ o sobě?

Ochota

  • Je ochoten ti pomoci vždy, když to potřebuješ?  Není důležitá závažnost pomoci, ani to, zda jsi tu pomoc nakonec využila, jedná se o ochotu samotnou. A nemyslím nyní snahu nabízet ti pomoc, když to nevyžaduješ.
  • Připustíš si, že je v pořádku, aby ti někdo pomohl, nebo jsi přesvědčená, že člověk se má vždycky spolehnout jen sám na sebe?

Rozvoj

  • Má tvůj partner něco, co se od něj můžeš naučit?  Inspiruje tě v nějaké oblasti života? Než si odpovíš, zamysli se a pojmenuj to konkrétně.
  • Nestojíš sveřepě za svými názory? Dovolíš si připustit, že je v pořádku je změnit, pokud chceš? Víš, že je jen tvoje věc, co tě zajímá, nebo co tě rozveselí, bez ohledu na názor okolí?

Podpora

  • Podporuje tě v tom, co děláš?  Nemám na mysli jen tvoji práci, ale veškeré tvoje aktivity. Podporou myslím především souhlas. Nerozmlouvá ti tvé nápady, jelikož ví, že pro tebe má význam vše, co děláš. I když tomu třeba sám nerozumí.
  • Dovolíš si dělat co tě baví? Nebo jsi v zajetí svých vlastních představ o tom, co bys měla, či neměla, aby bylo tvé okolí spokojené?

Akceptace

  • Akceptuje tě takovou, jaká jsi? Bez jakékoliv masky, bez ohledu na to, jak vypadáš a kolik ti je, bez ohledu na to, jak se ti zrovna daří a bez ohledu na tvé chyby, či nálady. Prostě tě bere se vším, co k tvé jedinečnosti patří?
  • Máš se ráda? Dovolíš si dělat chyby? Přijala jsi ty sama svou jedinečnost?

Bedřiška mlčky pozorovala Andreu. Ta seděla bez hnutí, už z ní pomalu vyprchávala úzkost. Ramena měla volně svěšené a oběma rukama držela hrnek od kávy.

„Podívej Andreo, jestli sis odpověděla na všechny otázky „ANO“, pak je to ten pravý. Znám tě už nějaký pátek a tvé předchozí vztahy nebyly moc dobré. Možná sis na to zvykla a teď, když je před tebou něco jiného, je to pro tebe vykročení z komfortní zóny.

Ne vždy je to, na co jsme zvyklí, pro nás to nejlepší.

A komfortní zóna je to, na co jsme zvyklí, ne to, kde je nám opravdu dobře. Sdílej s ním všechny své obavy a pocity. Jenom tak můžeš zjistit, zda jsou oprávněné, či nikoli. Víš, většinu obav si vytváříme sami ve své hlavě a my ženy jsme na to úplné expertky.

Nebo je to jinak a máš se od něj něco naučit, a možná jsi se to už naučila a je na čase jít zase dál. To musíš poznat sama, v tom ti nikdo neporadí. Na každý pád, pokud jsi neodpověděla na všechny mé otázky, „ANO“, tak ti ten vztah bere energii. Začni být sama sebou, pak se to buď posune do jiné dimenze, nebo to prostě skončí, ale ty budeš vědět, jak se rozhodnout. Už nebudeš pochybovat.“

Andrea se usmála, „no ty mi teda dáváš , všude jsem si ANO neřekla, ale z tvých otázek vidím, že bych měla začít u sebe, jsi pěkná potvora!“ Andrea se zasmála a kývla na číšníka, „myslím, že jsem tě zdržela už dost, tak jdeme na ten jarmark ne? Chci koupit Aleši nějakou šálu, a co ty? Už máš nakoupené dárky pro děti?“

Trápí tě pochybnosti?

Nemůžeš se často rozhodnout?

Máš se ráda?

Začni sama u sebe.

Sebepoznáním k sebelásce

On-line kurz pro ženy, které chtějí nalézt odpovědi na otázku, "co mi brání, mít se ráda?"

"Chtěla jsem, ať jsou šťastní, obětovala jsem toho tolik a výsledek? Pořád jsem ta nejhorší! Když se nepochválím sama, nikoho ani nenapadne, že by mi poděkoval!" 

Neproběhly ti někdy podobné myšlenky hlavou?

Jak by se ti líbilo,

  • vždy vědět, jak se správně rozhodnout,
  • neřešit každé ráno, jak vypadáš,
  • přestat pochybovat o tom, jestli jsi dost dobrá.
  • zbavit se výčitek svědomí a pocitu viny?
Lenka Bartková

Pomáhám ženám, vidět svět krásnější. Vidět, co jsou jejich skutečné potřeby a co jsou jen náhražky. Kdo jsem a co dělám, si můžete přečíst tady >>

Komentáře