Poslední dobou se setkávám s častými dotazy, či povzdechnutími ohledně vztahů na pracovišti. Jsou to neuvěřitelné příběhy. Neuvěřitelné proto, že si říkám, jak je vůbec možné, že si necháme něco podobného líbit?
Monika je pracant. Pro firmu doslova dýchá už pět let. Dovolenou si nevybírá jen zcela výjimečně. Takovou asistentku by chtěl každý šéf. Vyřídí nemožné, vyřeší nevyřešitelné. Dokáže být asertivní k obchodním partnerům i zákazníkům. S ničím a nikým nemá problém. Tedy až na šéfa. Na toho nového...
„Neustále mě kontroluje! Je to k nevydržení! Přijde, sedne si vedle mě na židli a dívá se, co píšu do e-mailu. Někdy jen tak vtrhne do kanceláře, podívá se na mě a prohlásí, nejsem si jistý, jestli dodržujete pracovní dobu, budu si vás hlídat! A zase odejde.“
„To říká mně! Mně, která tam sedí často do noci, abych vyřešila to, co on pos..l!“
„A píšeš si to do docházky? Myslím ty přesčasy?“ „Nepíšu, to je přece samozřejmé, že tu práci musím udělat!“
„Nejvíc mě rozčiluje, to jeho poklepávání. Přijde, poklepává mi na rameno, jako bych byla nějaký jeho majetek a přitom vždycky samolibě říká, Moniko, tady nemůžete dělat žádné chyby, to si zkoušejte doma v kuchyni.“
„Včera jsem mu řekla, že potřebuji v pátek volno. Vysvětlila jsem mu do detailů proč, aby viděl, že je to pro mě důležité.“
„Deset minut na to mi přistál v poště e-mail, že si nepřeje, abych se zúčastnila firemního večírku, že nemá chuť mě vidět, když upřednostňuji nedůležité osobní věci před pracovními povinnostmi. To narážel na tu mou žádost o dovolenou.“
Monika nakonec začala dělat chyby. Ten tlak, který zažívala denně na pracovišti, vyústil v permanentní stres a neschopnost se na práci pořádně soustředit. Její vůle promluvit si s novým šéfem o nepřiměřenosti jeho chování, byla oslabena.
„Teď mu přece nemůžu nic vyčítat, když dělám jednu botu za druhou! Musím se sebrat, budu tam příští týden sedět každý den do večera, práce je pořád dost. Třeba si toho všimne a sám si uvědomí, že jsem pro firmu užitečná.“
Zákon hovoří o bossingu (šikana ze strany nadřízeného) a mobbingu (šikana ze strany kolegy). Konkrétně se může jednat o následující situace:
Nikdy to není o vás, ale o něm nebo o ní. Podle odborníků je to většinou osobnostní poruchou toho, kdo šikanuje. Důvodů může být spousta:
Často se jedná o snahu, aby zaměstnanec dobrovolně sám ukončil pracovní poměr.
Dotyčný/á má pocit, že jste lepší nebo oblíbenější než on. Tak se vám to snaží znepříjemnit a strhnout pozornost na sebe. Možná představujete něco, po čem sám touží, ale nedaří se mu to získat. Může to být například i to, že vy si žijete spokojený život a on ne.
Potřeba uznání, či pocit moci, je u tohoto jedince natolik silný a zároveň neuspokojený, že má nutkavou potřebu si ji dokazovat skrze vás. V příběhu Moniky je zmíněné poklepávání na rameno signálem snahy o manipulaci a ukázku moci. Nikdo nemá právo se nás dotýkat, pokud to my sami nedovolíme.
Ten, kdo má potřebu šikanovat, nemá vyřešené vlastní sebevědomí. Aby snížil svou frustraci, hledá oběť. Většinou to odnese ten, kdo je slabší a je nejblíž.
Nadřízený samozřejmě může hodnotit naši práci, ale hodnocení musí být konkrétní. Není přípustné, aby hodnotil naši osobu, na to máme právo jen my sami. Dobrý vedoucí ví, že kritika musí být konstruktivní, k věci, a hlavně mezi čtyřma očima.
Monika v našem příběhu začala dělat chyby. Nového šéfa má půl roku a jeho chování k její osobě již vyústilo k poruchám koncentrace a strachu z dalšího selhání. Monika ztratila sebejistotu. Ve slovníku šikanovaných se často opakují následující věty,
„nemůžu spát,“
„bolí mě pořád hlava,“
„je mi všechno jedno,“
„bolí mě žaludek.“
Dlouhodobé ponižování může vést k depresivním stavům i chronické únavě. V práci strávíme třetinu svého aktivního života. V lepším případě. To je celých 15 let života. Podle mě je to dostatečný důvod, proč se bránit.
Nejčastějším důvodem, proč si lidé nechají na hlavu kálet, je obava ze ztráty zaměstnání. Někdy se jedná o manipulativní chování, kterému se neumíme bránit.
Jak se bránit šikaně na pracovišti?
Pokud se jedná o šikanu, máte právo to řešit soudně. Buď požádáte inspektorát práce nebo si najmete právníka. V dnešní době si lze již poměrně snadno pořídit „špiónský diktafon“, na který si nahrajete potřebnou komunikaci, abyste měli důkaz.
Tuto možnost však využije málokdo. Většinou jsme natolik unavení danou situací, že představa, řešit tuto záležitost dlouhodobě skrze právníky, je pro nás nepřijatelná.
Asertivnímu chování se lze naučit. Moje vlastní zkušenost i pokroky mých klientů, kteří se rozhodli naučit se asertivnímu chování ukazují, že asertivita nás ochrání před tím, abychom se stali obětí šikany, či manipulace. Jak vypadá submisivní chování, které je vlastní většině obětí, popisuji v stejnojmenném článku.
Co vlastně znamená asertivita? Asertivní myšlení je založeno na svobodě a základních právech člověka. Asertivní myšlení je založeno na vůli tato svá práva prosazovat. Asertivní chování neupřednostňuje druhé před sebou, ani sebe před druhými. Je to zlatá střední cesta k emoční pohodě. Asertivních práv je celkem deset:
Jaké budou mé myšlenky, když budu asertivní?
Pokud jste zkusili všechno co se dalo a situace se nezměnila, bude nejlepší odejít. Chápu obavy ze ztráty zaměstnání i obavy spojené s tím, že už si takovou práci nenajdu. Jenže v tom to přece je! „Takovou“ práci.
Co opustíte a proč? Čeho se vlastně bojíte? Už jste si zvykli na to, že vás někdo šikanuje a pomalu se to stává součástí vašeho života. Probůh lidi, to není ta práce, co jste chtěli!
V práci strávíme 8 hodin denně, a to nás musí prostě bavit! Bez dobrých vztahů na pracovišti nás to bavit nebude a můžeme si nalhávat, co chceme.