Jak se bránit šikaně na pracovišti?

Poslední dobou se setkávám s častými dotazy, či povzdechnutími ohledně vztahů na pracovišti. Jsou to neuvěřitelné příběhy. Neuvěřitelné proto, že si říkám, jak je vůbec možné, že si necháme něco podobného líbit?

Šikana na pracovišti

Monika je pracant. Pro firmu doslova dýchá už pět let. Dovolenou si nevybírá, jen zcela výjimečně. Osobně jsem přesvědčená, že takovou asistentku by chtěl každý šéf. Vyřídí nemožné, vyřeší nevyřešitelné. Dokáže být asertivní k obchodním partnerům i zákazníkům. S ničím a nikým nemá problém. Tedy až na šéfa. Na toho nového…

„Neustále mě kontroluje! Je to k nevydržení! Přijde, sedne si vedle mě na židli a dívá se, co píšu do e-mailu.“ „Někdy jen tak vtrhne do kanceláře, podívá se na mě a prohlásí, nejsem si jistý, jestli dodržujete pracovní dobu, budu si vás hlídat! A zase odejde.“ „To říká mi! Mi, která tam sedí často do noci, abych vyřešila to, co on pos..l!“

A píšeš si to do docházky? Myslím ty přesčasy?“ „Nepíšu, to je přece samozřejmé, že tu práci musím udělat!“

„Nejvíc mě rozčiluje, to jeho poklepávání. Přijde, poklepává mi na rameno, jako bych byla nějaký jeho majetek, a přitom vždycky samolibě říká, Moniko, tady nemůžete dělat žádné chyby, to si zkoušejte doma v kuchyni.“

„Včera jsem mu řekla, že potřebuji v pátek volno. Vysvětlila jsem mu do detailů proč, aby viděl, že je to pro mě důležité. Deset minut na to, mi přistál v poště e-mail, že si nepřeje, abych se zúčastnila firemního večírku, že nemá chuť mě vidět, když upřednostňuji nedůležité osobní věci před pracovními povinnostmi. To narážel na tu mou žádost o dovolenou.“

Monika nakonec začala dělat chyby. Ten tlak, který zažívala denně na pracovišti, vyústil v permanentní stres a neschopnost se na práci pořádně soustředit. Její vůle promluvit si s novým šéfem o nepřiměřenosti jeho chování byla oslabena.

„Teď mu přece nemůžu nic vyčítat, když dělám jednu botu za druhou! Musím se sebrat, budu tam příští týden sedět, každý den do večera, práce je pořád dost. Třeba si toho všimne a sám si uvědomí, že jsem pro firmu užitečná.“

Co je šikana na pracovišti?

Zákon hovoří o bossingu (šikana ze strany nadřízeného) a mobbingu (šikana ze strany kolegy). Konkrétně se může jednat o následující situace:

  • Zadávání nesplnitelných nebo ponižujících pracovních úkolů,
  • nepřiměřené trestání a bezdůvodné postihy,
  • zesměšňování, posmívání,
  • neodůvodněné kritizování,
  • ironické poznámky,
  • neustálé přerušování při mluvení,
  • podceňování,
  • nekomunikování a ignorace,
  • pomlouvání a hanobení dobré pověsti,
  • vytváření sociální izolace,
  • vytváření překážek,
  • pronásledování,
  • vyhrožování fyzickým násilím,
  • sexuální obtěžování…

Proč to dělá?

Nikdy to není o vás, ale o něm, nebo o ní. Podle odborníků je to většinou osobnostní poruchou toho, kdo šikanuje. Důvodů může být spousta:

  • 1
    Výpověď
    Často se jedná o snahu, aby zaměstnanec dobrovolně sám ukončil pracovní poměr.
  • 2
    Žárlivost
    Dotyčný/á má pocit, že jste lepší, nebo oblíbenější než on. Tak se vám to snaží znepříjemnit a strhnout pozornost na sebe. Možná představujete něco, po čem sám touží a nedaří se mu to získat. Může to být například i to, že vy si žijete spokojený život a on ne.
  • 3
    Pocit moci
    Potřeba uznání, či pocit moci je u tohoto jedince natolik silný a zároveň neuspokojený, že má nutkavou potřebu si ji dokazovat skrze vás. V příběhu Moniky je zmíněné poklepávání na rameno signálem snahy o manipulaci a ukázku moci. Nikdo nemá právo se nás dotýkat, pokud to my sami nedovolíme.
  • 4
    Vlastní problémy
    Ten, kdo má potřebu šikanovat, nemá vyřešené vlastní sebevědomí. Aby snížil svou frustraci, hledá oběť. Většinou to odnese ten, kdo je slabší a je nejblíž.

Nadřízený samozřejmě může hodnotit naši práci, ale hodnocení musí být konkrétní. Není přípustné, aby hodnotil naši osobu, na to máme právo jen my sami. Dobrý vedoucí ví, že kritika musí být konstruktivní, k věci, a hlavně mezi čtyřma očima.

Proč se bránit?

Monika v našem příběhu začala dělat chyby. Nového šéfa má půl roku a jeho chování k její osobě již vyústilo k poruchám koncentrace a strachu z dalšího selhání. Monika ztratila sebejistotu. Ve slovníku šikanovaných se často opakují následující věty,

„Nemůžu spát,“

„bolí mě pořád hlava,“

„je mi všechno jedno,“

„bolí mě žaludek.“

Dlouhodobé ponižování může vést k depresivním stavům i chronické únavě. V práci strávíme třetinu svého aktivního života. V lepším případě. To je jednoduchým výpočtem celých 15 let života. Podle mě je to dostatečný důvod proč se bránit.

Jak se bránit?

Nejčastějším důvodem, proč si lidé nechají na hlavu kálet je obava ze ztráty zaměstnání. Někdy se jedná o manipulativní chování, kterému se neumíme bránit. Jak ho poznat a jak se mu bránit popisuji v příběhu Hanky „Poznáte, že s vámi manipuluje?“ 

Jakou mám tedy možnost bránit se šikaně?

1. Vyšší moc

Pokud se jedná o šikanu, máme právo to řešit soudně. Buď požádáme inspektorát práce, nebo si najmeme právníka. V dnešní době již lze poměrně snadno si pořídit „špiónský diktafon“, na který si nahrajeme potřebnou komunikaci, abychom měli důkaz.

Tuto možnost však využije málokdo. Většinou jsme natolik unavení danou situací, že představa řešit tuto záležitost dlouhodobě, skrze právníky, je pro nás nepřijatelná.

2. Asertivní chování – nebuďte oběť!

V e-booku „Změň své myšlenky a změníš svůj život,“ se zaměřuji v deseti výzvách na techniky asertivního chování. Moje vlastní zkušenost i pokroky mých klientů, kteří se rozhodli naučit se asertivnímu chování ukazují, že asertivita nás ochrání před tím, abychom se stali obětí šikany, či manipulace. Jak vypadá submisivní chování, které je vlastní většině obětí, popisuji v článku Proč nám vadí asertivita? 2. část, co je submisivní chování.“

Co vlastně znamená asertivita? Asertivní myšlení je založeno na svobodě a základních právech člověka. Asertivní myšlení je založeno na vůli, tato svá práva prosazovat. Asertivní chování neupřednostňuje druhé před sebou, ani sebe před druhými. Je to zlatá střední cesta k emoční pohodě. Asertivních práv je celkem deset:

  1. Mám právo posuzovat své vlastní chování, myšlenky a emoce a být za ně sám odpovědný.
  2. Mám právo nenabízet žádné omluvy a výmluvy, ospravedlňující mé chování.
  3. Mám právo posoudit nakolik a jak jsem zodpovědný za řešení problémů druhých lidí.
  4. Mám právo změnit svůj názor.
  5. Mám právo říci, „já nevím“.
  6. Mám právo být nezávislý na dobré vůli ostatních.
  7. Mám právo dělat chyby a být za ně zodpovědný.
  8. Mám právo dělat nelogická rozhodnutí.
  9. Mám právo říci, „já ti nerozumím“.
  10. Mám právo říci, „je mi to jedno“.

Jaké budou mé myšlenky, když budu asertivní?

  1. Nikdo nemá právo hodnotit, jestli jsem dobrý nebo špatný člověk.
  2. Když chci volno, nemusím vysvětlovat proč.
  3. Nemusím nic dělat, ani nikomu pomáhat, pokud sám nechci.
  4. Je jen moje věc, jestli se rozhodnu zůstat, nebo odejít, bez ohledu na to, co jsem tvrdil včera.
  5. Nemusím všechno vědět, a nemusím odpovídat na otázky typu „co by, kdyby…“
  6. Nemusím na sobě nechat páchat dobro.
  7. Nevadí, když se spletu, nebo udělám chybu. Většinou za ni zaplatím, nikdo mi to nemůže vyčítat.
  8. Co je logické pro druhého, nemusí být logické pro mě.
  9. Nemusím chápat důvody chování druhých lidí.
  10. Co si o mě ostatní myslí, není moje věc.

3. Změňte zaměstnání! 

Pokud jste zkusili všechno, co se dalo a situace se nezměnila, bude naší poslední nadějí jednoduše odejít. Chápu obavy ze ztráty zaměstnání i obavy spojené s tím, že už si takovou práci nenajdu. Jenže v tom to přece je! „Takovou“ práci. Co opustíme a proč? Čeho se vlastně bojíme? Už jsme si zvykli na to, že nás někdo šikanuje a pomalu se to stává součástí našeho života. Probůh lidi, to není ta práce, co jste chtěli! V práci strávíme 8 hodin denně, to nás musí prostě bavit! Jsme lidé a bez dobrých vztahů na pracovišti nás to bavit nebude a můžeme si nalhávat, co chceme.

Změnit způsob myšlení je lehké, nikoli snadné.

Potřebujeme zkušenost.  Z toho jsem vycházela při psaní deseti výzev ke změně myšlení.  Vybrala jsem životní situace, při kterých ji lze získat.

Naše chování vychází z našich emocí a ty vznikají z našich myšlenek. Jak se zbavit starých myšlenkových vzorců a nahradit je novými? 

Chci více informací >>

 

Lenka Bartková

Přináší mi radost sledovat, jak změna způsobu komunikace pomáhá mým klientům vážit si sama sebe, chápat své rodiče, nechat prostor svým dětem, objevit plnou důvěru k partnerovi a získat znovu pocit lásky a bezpečí.Kdo jsem a co dělám, si můžete přečíst tady >>

Komentáře