Jak se dostat do nevědomí a co se v něm skrývá?

„Neuvěřitelné, to se mi ani nechce věřit, že je to tak jednoduché.“ Denisa na mě koukala jako na zjevení.

„Počkej, co je neuvěřitelné?“ nedalo mi, abych se ujistila, že dostala odpověď, pro kterou si přišla.

„No já už to vidím! Jak je možné, že jsem to neviděla dřív? Vždyť je to tak jasné!“ Mrkla na mobil a prohlásila, „musím letět, ať stihnu poslední autobus.“

Zmizela jak pára nad hrncem a mi došlo, že vlastně její odpověď neznám. „Nepřišla si pro tvou odpověď, ale pro svou,“ zaznělo odněkud z mé hlavy, ale moji zvědavost to nijak neuspokojilo.

Denisu jsem potkala náhodou, loni v létě. Na pařezu u řeky. Popravdě, je to mé oblíbené místo, tak mi moc nevonělo, že na něm sedí cizí stvoření.

„Ahoj, to je můj meditační pařez,“ mrkla jsem na ni s úsměvem v náznaku pozdravu. Zvedla hlavu a pohotově odvětila, „a nechceš mít raději meditační šutr?“ ukázala na placatý kámen kousek vedle ní a hned spustila, „co tu děláš? Já jsem úplně v pytli. Už nevím, co mám dělat…“

Když dokončila svůj monolog na téma „můj pos*aný život“, zeptala jsem se. „Ty jsi už dlouho s nikým nemluvila, viď?“

Chvíli se na mě dívala, „jak to víš? Jo, jsem už týden sama na chatě, kterou mi půjčila kamarádka. Chtěla jsem najít odpověď na otázku, ‚Proč se mi to děje pořád dokola?‘, ale popravdě jsem na nic nepřišla. Akorát mě z toho neustálého přemýšlení bolí hlava.“

„No, já jen, že jsi na mě vybalila celý svůj život a vůbec nevíš, kdo jsem,“ odpověděla jsem pobaveně na její otázku, kterou už stejně zapomněla.

Metoda moudrého kamene

Zkusila jsem s Denisou metodu Moudrého kamene. I když je to šamanská metoda, není na ní nic tajemného. Je to celkem jednoduchý postup založený na hledání v našem nevědomí skrze obrazy, které vidíš na náhodném kameni.

Použily jsme tuhle metodu při hledání odpovědi na otázku, kterou položila Denisa při našem setkání u řeky. Rozpadl se jí druhý vážný vztah, a tak se rozhodla, že najde odpověď na věčnou otázku „PROČ?“

Původně chtěla najít své odpovědi cestou vnitřního rozjímání. Proto jela na týden do lesa. Jenže na to šla „od lesa“. Hledat odpovědi uvnitř sebe pod vlastním tlakem moc nefunguje.

Častý problém je v tom, že se snažíme hledat, místo abychom jen nacházeli. Napadlo mě, že by jí pomohla cesta vlastní projekce. Proto jsem zvolila Metodu moudrého kamene.

Docela jsme se pobavily, než Denisa vykreslila všechno, co jí ty tři obrazy říkají. Nakonec jsem ji vybídla k reakci, zda v tom, co řekla, vidí svou odpověď. Nechala jsem ji hledat spojitost mezi tím, co jí ty obrazy říkají a otázkou, kterou zadala.

Konec už znáš. Ohromeně vykřikla a zmizela. Takže jaká byla její odpověď nevím, ale to není důležité.

Každý z nás by stejně viděl jiné obrazy. Každý z nás by měl naprosto odlišné popisy toho, co který ten obraz v jeho životě znamená. Vždy by to byl obraz tvého vlastního nevědomí.

Jak se dostat do nevědomí a co se v něm skrývá?

Nevědomí je taková Pandořina skříňka, kterou si všichni nosíme s sebou. Ukládáme do ní naše křivdy, bolestivé vzpomínky a přání. Schovali jsme si do ní všechno, co jsme neměli sílu řešit.

Cesta do hlubin nevědomí je cestou k naší duši. V našem nevědomí se skrývají odpovědi, na všechny naše otázky.

Nejčastější chybou je, že k hledání odpovědí přistupujeme jako k projektu. Dáme si to jako úkol a postupujeme strategicky. Prohledáváme jednu vzpomínku po druhé, snažíme se rozmotat klubko našich myšlenek a ony se nám zamotávají víc a víc.

Čím více se snažíme, tím je to složitější, až docházíme k onomu známému, „vím, že nic nevím.“

Představ si na chvíli, že svět je jen plátno, na které tvé nevědomí promítá vše, co se děje. Pak jen stačí, na chvíli se zastavit a podívat se na něj. Jako když se díváš na film. Nezúčastněně pozorovat děj. Říká se tomu projekce.

Způsobů i metod, jak hledat, je mnoho. Od arteterapie, přes psychoanalýzu až po hypnózu. Občas můžeme najít odpovědi i v našich snech.