Je to síla vlastního přesvědčení, co rozhoduje o tvém úspěchu.

Je to síla vlastního přesvědčení, co rozhoduje o tvém úspěchu. Nejsou to peníze, rodinné zázemí, podpora okolí, nejsou to naše dovednosti, či vzdělání.

Díky svému povolání potkávám neustále nové lidí. Majitele velkých firem, začínající podnikatele, zaměstnance, nezaměstnané, lidi na začátku profesního života i lidi blížící se k jeho konci. Lidi v plné síle i lidi vážně nemocné. Lidi bohaté i lidi zadlužené na tři generace dopředu. Lidi šťastné i nešťastné. Každý má své přesvědčení o životě, vyplývající z jeho vlastních zkušeností.

Jenže v tom je často ten háček. V přesvědčení a jeho síle.

Často se mě studenti ptali, „Co všechno musím znát, abych byl úspěšný?“

Pokaždé se mi honila v hlavě stejná odpověď,

„Nemusíš znát ani umět nic. Stačí, když budeš přesvědčený o tom, že budeš úspěšný. Všechno, co potřebuješ znát a umět k tobě přijde. Ne samo, ale díky síle tvého přesvědčení. Ta síla způsobí, že informace, které potřebuješ, získáš a vstřebáš jednoduše a rychle.

Nové dovednosti si osvojíš cestou, a naučíš se je snadno. Zkušenosti, které budeš postupně sbírat, ti dovolí vidět jen ty překážky, které jsou v dohledu.  

A opět jen síla tvého přesvědčení může změnit ony překážky v příležitosti. Kdybys dnes věděl všechno, co budeš vědět na konci té cesty, zalekl by ses a možná bys vůbec nezačal, a to by byla obrovská škoda.“

Jenže nahlas jsem to nikdy neřekla. Byla jsem přesvědčená, že to na akademickou půdu nepatří. Hloupé přesvědčení.

Jak jsem došla k tomu, že přesvědčení stačí? Možná je to moje nátura, nedokážu přijmout fakt, že „něco“ nejde. Vzpomínám si, jak jsem žádala v roce 1994 o své první zaměstnání po mateřské dovolené. Byla jsem přesvědčená o tom, že ta práce je pro mne.

Když jsem v roce 2000 z tohoto zaměstnání odcházela na pozici ředitelky marketingu pro český trh, majitel firmy se na mě tenkrát usmál a řekl mi, „nepřemlouval jsem tě, protože vím, že když se jednou rozhodneš, nemá to smysl,“ a dal mi do ruky můj první dopis, ve kterém jsem o místo žádala.

Koukala jsem na to jako opařená, psala jsem ho rukou a Mike (tak se jmenoval majitel té firmy) si v něm červeně podtrhnul tohle, „…sice nesplňuji všechny vaše požadavky na dané místo, ale jsem přesvědčená, že se ve velmi krátké době naučím vše, co je potřeba a budu pro vás přesně tím zaměstnancem, kterého hledáte.“

Kdybych při odesílání žádosti o tohle místo měla všechny informace, které jsem měla na konci, nikdy bych tak naivní dopis nenapsala. Nikdy bych se neodvážila o to místo požádat.

Stejně tak bych nikdy nezaložila účetní firmu, neměla bych odvahu žádat o místo na univerzitě, nepustila bych se do certifikace firem, nezačala bych dělat grafiku, netroufla bych si radit v oblasti PR, neodvážila bych se nabízet vytvoření webových stránek a nikdy bych nedělala průzkumy veřejného mínění, či neradila v kampaních politickým stranám, nikdy bych nebyla lektor a nikdy bych nikomu nepomohla v rámci koučinku.

Přesvědčení o tom, kdo jsme a co dokážeme, o tom, co je všechno možné je jako hnací motor.

Přesvědčení o tom, co není možné a co nedokážeme je jako „záchranná brzda“. Zatáhne se před změnou.

Náš mozek změny nemá rád, jsou mimo jeho komfortní zónu. Jsou mimo to, co už zná. Nechce nás pustit do světa, který si neumí představit, protože co si nedokážeme představit, to není možné.

Pokud jste někdy byli nuceni rychle zatáhnout brzdu při jízdě autem, jistě si vzpomínáte na ten pocit. Jako když vás někdo nečekaně vzbudí. Tělo aktivuje všechny obranné systémy. Rozbuší se srdce, ztvrdnou nohy a po chvilce jste zpět v tvrdé realitě svého původního života. Zůstane jen divný pocit.

Brzda v podobě našich vlastních přesvědčení funguje stejně. Znáte ten opojný pocit, když se rozhodnete něco změnit. Ta úleva, když najednou přesně více kudy vaše cesta vede. Vidíte světlo na konci tunelu, rozběhnete se k němu a … BRZDA!

Brzda v podobě „ale to nepůjde, to není možné, já na to nemám, to nikdy nedokončím, začnu až zítra, to není pro mne, nemám na to dost peněz, všichni to dělají takhle, všichni říkají… všichni ví… a jste zpět, zůstane jen divný pocit.

Proto jsem přesvědčená o tom, že pokud víme, co chceme, nemá smysl o tom pochybovat. Nemá cenu brzdit sami sebe tím, že nemáme dost informací, protože většinou právě tyto informace spouští naše pochyby v podobě „záchranné brzdy.“

Podle svých přesvědčení se chováme k sobě, k okolí, podle svých přesvědčení jednáme. Výsledkem pak je pochopitelně potvrzení toho, že jsme měli pravdu. O čem jsme byli přesvědčeni, to se stalo. Jinak to ani být nemůže.

Asi nejznámějším příkladem síly našeho přesvědčení je tzv. placebo efekt. Bruce Lipton uvádí, že u 1/3 pacientů dochází k uzdravení díky placebo efektu. Negativní myšlení má na naše tělo stejnou moc jako pozitivní myšlení. Laurent Gounelle zmiňuje, že 30% pacientů, kterým bylo podáno placebo s tím, že jim mohou vypadat vlasy, o své vlasy skutečně přišlo.

Každé naše přesvědčení, bez ohledu na to, zda je omezující, či prospěšné pro náš život, má tendenci se splnit.

Je začátek nového roku a s tím jsou spojená předsevzetí, nastavování cílů, vizí a plánů, jak je splnit. Jestli se nám splní všechno, co jsme si přáli se odvíjí od síly našeho přesvědčení. 

Jedinou věcí, která tuto sílu omezuje jsou pochyby. Pochyby na vědomé i nevědomé úrovni.

  • Můžete si sepsat seznam svých přání a k nim napsat pochyby a postupně je rozbíjet,
  • můžete analyzovat každou pochybnost až k jejímu vzniku do nejútlejšího dětství,
  • můžete si vymazat z přátel všechny, kteří vás od vašich cílů odrazují,
  • můžete přestat komunikovat s matkou a nenechat se už dále srážet,

ale víte co, je to fakt dlouhá cesta. Zkuste prostě použít jednoduché zaklínadlo…

ZVLÁDNU VŠECHNO, CO MI PŘIJDE DO CESTY ZA MÝM SNEM.

Napište si ho třeba na strop v ložnici, ať na něj vidíte každý večer a každé ráno.

Hoďte všechny pochyby za hlavu, co můžete ztratit? Riskněte to a věřte si! Poslouchejte svůj vnitřní hlas a pokaždé, když vám řekne něco, co zní jako pochyby, změňte to. Je to přece váš hlas! Jen vy víte, jak se chcete cítit, jak chcete vypadat, jak chcete žít. Jen vy znáte cestu, kterou chcete jít.

Lenka Bartková

Pomáhám ženám, vidět svět krásnější. Vidět, co jsou jejich skutečné potřeby a co jsou jen náhražky. Kdo jsem a co dělám, si můžete přečíst tady >>

Komentáře