V každém vztahu budou jiné písně.

Ve středu jsem jela školit do Jeseníku a v hlavě se mi honila otázka, proč my lidé potřebujeme, aby věci, které děláme, měly smysl. Zapisovala jsem si rychle myšlenky na papír, když do toho můj muž povídá,

„Udělal jsem pro tebe playlist, no tak trochu pro nás oba.“

Koukla jsem na něj a z repráků se ozval Jiří Schelinger s mojí oblíbenou „Jahody mražený“.

Rozzářili se mi oči, otočila jsem knoflík na maximum a začali jsme zpívat až se to naše malé auto celé třáslo. (Mám Toyotu Yaris a dohromady s mým mužem vážíme přes 200 kilo, takže to vážně rezonovalo.) S další písní už i tančím, tedy jak jen to v autě lze. Mé myšlenky ohledně smyslu života jsou ta tam a je mi nádherně.

U další písně mi to docvaklo, to jsem já! Vlastně ne, to jsme my. Ty skladby, které vybral a byl to opravdu docela „mišmaš“ bylo vyjádření toho, jak mě vnímá. Vyjádření toho, jak vnímá nás dva. I když to původně nebyl jeho záměr.

V každém vztahu budou jiné písně.

Je jedno, jestli se jedná o vztah s životním partnerem, vztah s kamarádem nebo vztah rodiče s dítětem. To, co se odehrává v jednom vztahu není přenositelné do vztahu jiného, jsou to vždy jiné skladby. Možná budou některé stejné, ale rozhodně playlist bude jiný. I matka identických dvojčat bude mít odlišný vztah s každým s obou dětí. Přesto je bude milovat stejně.

Bez ohledu na to, máme někdy tendenci posuzovat dva rozdílné vztahy stejně. V situacích, které jsme už zažili s někým jiným, očekáváme, že to bude stejné i v tomto vztahu.

Pokud nás jeden partner podváděl a my jsme zažili ten nepříjemný pocit pokaždé, když mu přišla zpráva na jeho telefon, zpozorníme, když se to děje i v dalším vztahu.

Pokud nám jeden partner vyčítal, že moc utrácíme, jsme v pozoru, pokud se náš současný zeptá, „Kolik to stálo?“.  Pokud nám jeden partner nevěřil, máme tendenci neustále vysvětlovat své chování i tomu současnému, i když to po nás vlastně nikdy nevyžadoval.

Říká se tomu přenos a děláme to docela často, je nám to přirozené. Přenos se nemusí týkat jen partnerských vztahů, nejčastěji se jedná o přenos otcovský nebo mateřský. Jestliže byl náš táta hrdina, projektujeme tuto vlastnost do našeho partnera, protože se s ním cítíme stejně bezpečně. Očekáváme stejné vzorce chování. To ale není možné.

Nikdy se nebudou dva rozdílní lidé chovat úplně stejně.

C.G.Jung popisuje projekci jako bezděčný duševní proces, jehož výsledkem je to, že obsahy našeho vlastního nevědomí nacházíme u druhých. Máme sklon domnívat se, že svět je takový, jak ho vidíme, a stejně tak naivně předpokládáme, že lidé jsou takoví, jaké si je představujeme.

Jak se tomu bránit, když se jedná o nevědomý proces? Náš partner, naše dítě, naši rodiče, naši kolegové, kamarádi, s každým z nich máme jiný playlist, každý vztah je jedinečný a nenapodobitelný. Zkuste si na to vzpomenout, když nebudou naplněna vaše očekávání, nebo zkuste jen očekávání nemít.

Prostě otevřít oči a vidět toho druhého, takového jaký je.

Zkuste to vysvětlit i svému partnerovi, pokud máte pocit, že projektuje do vás někoho jiného. Uvidíte, že se váš vztah posune o kus dál.

Projekce přestává v okamžiku, v němž se stává vědomou. (C.G.Jung: Výbor z díla – svazek II. – str. 170)

Chcete vědět, jak vás vnímá váš partner? Požádejte ho o playlist!

Uvidíte, jestli jste to vy, uvidíte, jestli je to o vás dvou. Doplnit nebo vymazat některou skladbu, pokud to nebude úplně ono, přece není velký problém. Mi to tentokrát vyšlo. Ale nebyl to první pokus. Někdo to štěstí třeba má už napoprvé.

Lenka
Pomáhám ženám, vidět svět krásnější. Vidět, co jsou jejich skutečné potřeby a co jsou jen náhražky. Kdo jsem a co dělám, si můžete přečíst tady >>
Komentáře