Mít, či nemít očekávání?

Před deseti lety jsme letěli do Brazílie. Tehdy jsem si prvně si uvědomila, jak naše očekávání ovlivňují naše pocity a následně naše chování. Koníčkem mé mámy je astrologie a numerologie. Když se dozvěděla, že máme letět tak daleko, snažila se nám to vymluvit s tím, že vidí velké problémy spojené s našim cestováním.

Znáte mámy. Prostě mají strach. Na druhou stranu, když jsme první zpoždění měli hned při odletu, koukly jsme s dcerou na sebe a v očích jsme měly stejnou otázku. Babička to věděla? Další „problém“ na cestě na sebe nedal dlouho čekat a následovaly další a další.

Nikdo nemá rád čekání a už vůbec nikdo nemá rád opakované dlouhé čekání. Cestující byli otrávení a nálada se zhoršovala. A nám se to začínalo líbit. Tedy ani tak ne to čekání, jako ten fakt, že jsme to věděly. Nám to babička řekla. Každé další neočekávané změny jsme přijímaly s vědomím, že jsou v pořádku. Na co nás vlastně máma připravila? Abychom počítaly s tím, že nemáme s ničím počítat. Jediné naše očekávání bylo v tom, že může nastat cokoliv.

Očekávání máme všichni a nejčastěji je máme ve vztazích.

Jak na očekávání pohlíží autor knihy Čtyři dohody Don Miguel Ruiz?

„Láska nemá žádná očekávání. Strach je plný očekávání. Máme-li strach, všechno děláme jen proto, že si myslíme, že to dělat musíme, a očekáváme, že to druzí budou dělat také. Proto strach bolí. Něco očekáváme, a když se to nestane, máme pocit, že nám bylo ublíženo – připadá nám to nespravedlivé. Obviňujeme druhé, že nesplnili naše očekávání. Když někoho milujeme, nic neočekáváme, cokoli děláme, děláme proto, že to dělat chceme. Když neočekáváme, že se něco stane, nevadí nám, když se to nestane.“ (Ruiz, 54)

Co to vlastně očekávání je?

„Očekávání, též anticipace je jedna z lidských emocí, duševní stav, který se objevuje, když se člověk ocitne před neznámou situací, v novém prostředí apod. Anticipace je spojena s určitými fyziologickými změnami, jejichž smyslem je připravit člověka na zjišťovací aktivity, orientaci v neznámém. Očekávání může být pociťováno jako negativní, pak se označuje jako starost, nebo pozitivní, pak mluvíme o naději; může být také indiferentní. Starost je jedna ze složek úzkosti. V určité míře provází očekávání člověka v podstatě po celý život.“ (Nakonečný, 273-274)

Pokud spojíme tato dvě tvrzení, znamená nemít očekávání, nemít starost, ale ani naději?

Mám ráda oba autory, ale nemám ráda slovo naděje, ani slovo starost. Naděje v mém chápání znamená určitou pravděpodobnost, že se něco uskuteční podle našich představ. V tom je obsažena pochybnost a pochybnost znamená starost. Starost, že to tak nakonec nemusí být. Pokud nás tedy očekávání provází celý život, měli bychom si ujasnit, která jsou v pořádku a která nikoli.

Kdy je očekávání v pořádku?

Pokud budu mít očekávání, že věci, nad kterými nemám žádnou moc se mohou změnit, je to v pořádku. Otázkou je, nad čím vlastně moc mám. Co mohu ovlivnit? To, nad čím mám úplnou moc jsou pouze mé myšlenky. Každý máme moc pouze sám nad sebou. Pokud nechci, nemůže nikdo ovlivnit to, jak se budu cítit. Tedy pokud žiji ve svobodné zemi.

Očekávání, že prožiji něco krásného dnes večer (zítra ráno, v létě, každý den po zbytek svého života) je v pořádku. Očekávání, že to prožiji díky někomu jinému, už úplně v pořádku není. To nemohu ovlivnit. Je to jen na mě, jestli svá očekávání proměním v realitu.

A kdy je lepší očekávání nemít?

Ruiz říká, že když nemáme očekávání nemůžeme být zklamaní. Doplnila bych ho, „když nemáme očekávání můžeme zažít něco krásného, můžeme si ty okamžiky daleko víc užívat, protože se prostě jen tak dějí. Nemáme je s čím srovnávat, protože jsme žádnou představu neměli.“

To, co nemá srovnání je vždy jedinečné.

 

Mějte očekávání ve vztahu k sobě. Věřte svým schopnostem a mějte se rádi. Očekávejte, že budete bohatí, zdraví a šťastní. Neočekávejte však, že se to bude dít díky někomu jinému, než jste vy sami.

  • NAKONEČNÝ, Milan. Lidské emoce. Praha: Academia, 2000. ISBN80-200-0763-6.
  • RUIZ, Don Miguel. Láska, vztahy a přátelství. Praha: PRAGMA, 1999. ISBN 80-7205-940-8
Lenka
Pomáhám ženám, vidět svět krásnější. Vidět, co jsou jejich skutečné potřeby a co jsou jen náhražky. Kdo jsem a co dělám, si můžete přečíst tady >>