Musí rozchod bolet? A jak dlouho?

Nemusí, ale bolí. Vždycky. Tedy, pokud jsme toho druhého milovali, nebo jsme si to alespoň mysleli. Otázkou je, jak dlouho to bude trvat.

Magdaléna se probudila do prázdného bytu. Sladký okamžik probuzení byl tatam. U srdce cítila podivný tlak a v krku znovu ten bolestný pocit. Posadila se a při pohledu na místo, kde ještě nedávno ležel muž jejího života se začala třást.

„Nebudu přece brečet už od rána! Jsem taková husa! Kdyby si alespoň hned nenašel někoho jiného! To na mě zapomněl po dvou týdnech? To jsem pro něho nic neznamenala? Vždyť jsem dělala všechno jen pro to, aby byl šťastný!“

Zapnula rychlovarnou konev, sedla si na linku a zahleděla se skrz okno někam do dálky. Líbilo se jí, jak jí nadbíhal, když se poznali. On, taková celebrita, kolem které se všechny holky jen točily a ON chtěl spolupracovat jenom s ní. Když jí poprvé pozval na rande a svěřil se jí, že jeho přítelkyně ho vůbec nepodporuje a že je vlastně strašně nudná, uviděla Magda svou příležitost.

„Já jsem přesně žena pro tohoto muže. Jsem zábavná, v umění se pohybuji od dětství a podporovat jeho rostoucí kariéru mě učiní šťastnou.“

Po měsíci se Martin rozhodl. Magda bude pro něj ta nejlepší. A Magda byla šťastná. Co na tom, že jí celkem brzo začal dělat žárlivé scény, vždyť to je přece důkaz, jak neskutečně jí miluje! Tak se Magda starala.

Aby byl Martin šťastný, uklízela, vařila, platila účty… Prostě podporovala Martina, kde mohla. Že nemá peníze? Vždyť je to umělec!

„Bože, co je to tu za smrad?“ Magdu z jejího rozjímání probrala doutnající konev.

„Já husa tam nedala vodu! Jasně, že jsem husa, neměla jsem mu kupovat ten telefon! Dokud ho neměl, bylo všechno v pořádku!“

„Jenže, jak by mohl bez telefonu fungovat? Stejně by si ho později koupil sám. Neměla jsem mu do něj koukat. Ne! Neměl všem těm fanynkám odepisovat! To se přece nedělá! A proč psal své bývalé, že se s ní chce udobřit? A že celé noci nespí, jaké má výčitky! Přitom mi nenapíše nic! Ani k narozeninám mi nepopřál! Prý, nechtěl jsem tě rozrušit! Kretéééééén!!“

Magda sebou cukla, až se čelem uhodila o dveře. Panebože on zrovna volá!

„Magdi, nezajdeme večer na drink? Já jsem zrovna ve městě.“ Magdě se rozbušilo srdce,  snažila se o ledabylý tón, ale moc jí to nešlo.

Celý den si nadávala a střídavě se konejšila. „No co, prostě mě chce jen vidět. Ale já se nedám! Zeptám se ho, kdy mi konečně zaplatí ten telefon! Řeknu mu, že mu přeju, ať je šťastný a potom vesele odejdu!

Musím si vymyslet nějaký fórek, který řeknu, když budu odcházet, aby viděl, jak jsem v pohodě.

…ale byl moc milý v tom telefonu. A cítila jsem, že trošku žárlil, když jsem mu popisovala, jak mě balil kolega. Ne, to se mi zdálo… ale co!“ Magda práskla dveřmi a pelášila na schůzku.Proč nás rozchod bolí? Vždyť nikdo neumřel, tak proč je ten smutek tak velký? Z čeho je nám smutno a čeho se vlastně bojíme?

Když mi Magda popisovala svůj příběh, zeptala jsem se jí, „proč jsi ho vlastně milovala?“ „Protože mě měl rád takovou, jaká jsem.“

Z toho, co mi pak vyprávěla, nevyplývalo ani za mák, že by byla sama sebou. Snažila jsem se jí vysvětlit, že snaha o to, aby byl ten druhý šťastný, není dobrý recept na fungující vztah.

Vztah rozkvétá jedině, když jsme šťastní my sami. Protože pak záříme jako slunce, a to přitahuje. A je to nakažlivé.

Magda musí nejprve najít své vlastní já. Najít odpovědi na otázky, proč mám strach, že mě partner opustí? Proč mě trápí, že žije svůj život jinak, než bych předpokládala. A hlavně, proč je vždy ochotná změnit svůj život podle potřeb partnera. Přesněji, podle svých představ o potřebách partnera.

Láska, pocit bezpečí, jistota, harmonie, to všechno nosíme v sobě, pokud to najdeme, nemusíme to hledat u někoho jiného.

Vždyť člověk se může cítit osamělý i když partnera má.

Musí rozchod bolet?

Rozchod bolí vždycky. Umírá s ním část naší budoucnosti. Budoucnosti, kterou jsme si vysnili. Umírají naše očekávání a naše představy.

Je však jen na nás, jak dlouho je necháme umírat. Jak dlouho budeme žít vzpomínkami z minulosti a jak dlouho se jimi budeme sžírat.

Chcete s tím pomoct? Chcete se konečně osvobodit a být sami sebou? Chcete už jen vztahy, ve kterých se budete cítit krásně? Odhalte limity vlastní pohody a nastavte si změny, ke kterým chcete dojít.