Pozorovala vlny a cítila, že je jejich součástí. Vnímala každou slanou kapku, která ulpěla na její tvář. Vítr si pohrával s šátkem, který si přehodila přes ramena. Zvedla hlavu k měsíci a snažila se rozpoznat jeho skvrny. Na malou chvíli měla pocit, že letí. Vznáší se nad tím vším, svobodná jako pták a nic ji nesvazuje, ani netrápí. Kolem měsíce se vytvořila barevná aura. "Vidím jeho energii", pomyslí si, zrovna když vítr vyhraje svůj souboj s šátkem a odnáší ho pryč. Spojení je ztraceno. Je zpět ve svém těle. Ještě chvíli pozoruje, jak si s šátkem hrají vlny, než se moře rozhodne, vzít si ho navždy. Naposledy se ohlédne do tmy a pomyslí si, "co všechno musím nechat odletět, aby se spojení už nikdy nepřerušilo?" Nechť ti obraz připomíná, že můžeš pustit všechno, co už nepotřebuješ.