Naše představy řídí náš život
Timeo se rozběhla po zelené louce. Viděla, jak se v lese objevily stíny, a hrůza, která začala její tělo pomaličku ovládat, ji přiměla k běhu. Ve vzduchu cítila podivný pach smrti. Vyhnula se vysoké trávě, která nevěstila nic dobrého.
Přes tlukot vlastního srdce ještě zaslechla podivný šramot. Už nebylo pochyb. Něco jí pronásleduje a ona musí utéct. V hlavě jí ještě bleskla myšlenka na Gaudi, „určitě se jí stalo něco strašného, jinak by tu už dávno byla. Byly přece domluvené na sedm hodin.“
Gaudi otevřela oči. Podivný zvuk, který v polospánku zaslechla, zněl, jako by někdo kolem ní zběsile utíkal. Posadila se uprostřed vysoké trávy, kde před chvilkou usnula. Zahleděla se směrem na okraj lesa a její mysl se tetelila blahem. Jak si večerní slunce umí krásně hrát se stíny.
„Je to nádhera, vidět stromy hýbat se pomalým, neviditelným tancem, který skončí přesně v okamžiku, kdy slunce zapadne.“
Vítr se zvedal a hrál si listím stromů. Les se proměnil v orchestr a hrál jednu ze svých nejlepších skladeb. Do prostoru přenášel vůni tlejícího listí, a to Gaudi připomnělo, jak je krásné, že ona může žít. Podívala se na hodinky, které ukazovaly přesně sedm hodin.
„Timeo se asi někde zdržela“, pomyslela si, „jaká škoda, že nemohla sdílet tu krásu, třeba by jí to pomohlo zbavit se toho neustálého strachu ze všeho kolem sebe.“
Naše představy řídí náš život. Čemu vlastně věříme?
Náš pohled na svět je utvářen skrze naše smysly.
Informací, které dostáváme, je tak mnoho, že nejsme schopni je vnímat úplně všechny. Vybíráme si pouze některé a každý z nás si vybírá jiné. Tento výběr se řídí tím, jaký je náš životní postoj.
Naše představy způsobují, že filtrujeme skutečnost, že si vybíráme z toho, co vidíme, slyšíme a cítíme. (Laurent Gounele. 2008,42)
Pokud jsme přesvědčeni stejně jako Timeo (z lat. „mít strach“) o tom, že svět je nebezpečné místo, nebo naopak o tom, že život je úžasný ve všech jeho podobách, tak jak je o tom přesvědčena Gaudi (z lat. „radost“), budeme se podle toho chovat a naše okolí nám to bude vracet.
Buď v podobě strachu, nebo radosti. To nás bude opětovně utvrzovat v tom, že jsme se nemýlili.
Všichni jsme si vytvořili představy o sobě, o ostatních, o našich vztazích s ostatními, o světě, který nás obklopuje, vlastně téměř o všem.
Od schopnosti úspěšně vystudovat přes profesní vývoj a partnerské vztahy, až po výchovu dětí. Každý z nás v sobě nosí konstelaci představ. Je jich nesčíselné množství a řídí celý náš život.
Svoje představy nemůžeme soudit. Jediné, co o nich můžeme říct je, že nejsou skutečností. Co je však zajímavé je vliv, který na nás mají. (Laurent Gounelle, 2008,47)
Je důležité si uvědomit, čemu vlastně věříme, pochopit, že to jsou pouze utkvělé představy, a konečně odhalit, jaký mají vliv na náš život. To nám pak může pomoci pochopit spoustu věcí, které prožíváme.
Inspirováno knihou: L. Gounelle, Muž, který chtěl být šťastný, Rybka Publishers, 2008, str. 47
