Poznáte, že s Vámi manipuluje?

Hanka se už těšila domů. Cestou ze soustředění myslela jen na Filipa. Dnes mají výročí. Jsou spolu dva roky, ale Hanka měla pocit, jako by se znali celý život.

„Je tak krásný a miluje mě, to je na něm vidět. Sice je poslední dobou trošku nevrlý, ale to je jistě tou jeho novou prací,“ honilo se jí hlavou, zatímco autobus, ve kterém seděla, projížděl prosluněnou krajinou.

„Je super, že ho táta vzal do své firmy, Filip se v tom vidí, však on bude zase v pohodě, jakmile si zvykne.“ Hanka usnula a vzbudila se těsně před stanicí, na které vystupovala. Rychle popadla kufr a vylítla z autobusu ven. Když uviděla jeho BMW, štěstím se zatetelila, „čeká na mě, miluje mě!“

Přiskotačila k autu, táhnouc za sebou velký kufr a po prvním objetí hned začala Filipovi vyprávět, „představ si, že jsem v tom autobuse zase usnula. Měla jsem štěstí, že jsem se vzbudila přesně ve chvíli, kdy jsem měla vystupovat,“ vykládala celá spokojená, že už sedí v autě a těšila se na to, jak spolu dnes to výročí oslaví.

„To je dost nezodpovědné, nemyslíš? Co bys asi tak dělala, kdyby ses nevzbudila? Myslíš, že bych tu na tebe čekal?“ reagoval Filip nečekaně chladně.

Hanku polilo horko, „no, asi bych byla na sebe naštvaná a volala bych ti, ať mě vyzvedneš na konečné,“ odpověděla a snažila se o láskyplný tón, i když se jí chtělo spíš plakat.

„… zavolala jo? Já se ti pokoušel volat několikrát a máš to zase vybité. Můžeš mi říct, jak bys mi zavolala?“

„Já si to jen vypnula, abych nerušila ostatní,“ zalhala Hanka a začala zběsile hledat telefon, aby se ujistila, jestli je opravdu vybitý. „To asi tou cestou“, pomyslela si, „hernajs, kde jen ten telefon může být? Kde jsem ho měla naposledy?“

„Posloucháš mě?“ ozval se už docela výhružně Filip.

„Co? Ne, promiň, já jsem asi nechala ten telefon v autobuse,“ odpověděla Hanka s ledovým klidem. Filip šlápl na brzdu tak prudce, že cítila, jak se jí záchranný pás zadřel pod žebra. Vyděšeně se podívala na jeho vzteky zarudlý obličej. Filip vypnul motor.

„Tak zapomněla v autobuse? To o tobě hodně vypovídá, a ty to řekneš jen tak. Co bys dělala, kdyby nešlo o telefon? Kdyby šlo třeba o naše dítě?“

„Filipe, my přece žádné dítě nemáme!“ Hanka si mnula otlačené žebro. Kdyby nebyla tak unavená, asi by vystoupila a šla na metro. Bože, co mu zase je? Tohle je čím dál horší.

„Nemáme, ale já se tě ptal, co kdybychom měli! Mám pocit, že bys mi odpověděla stejně lhostejně! Uvědom si, že mi tím dáváš jasné signály o tom, jaká vlastně jsi! Jsi nezodpovědný sobec. Co kdyby se mi něco stalo? Co bys dělala, kdybychom třeba havarovali?“

Hanka měla sto chutí odpovědět, že už málem havarovali, ale ne kvůli tomu, že nemá telefon, ale protože je takový nervák.

Naposledy se pokusila o smír, „Filipe, kdybychom měli dítě, tak bych ho jistě v autobuse nezapomněla a kdybychom havarovali, někde bych pomoc sehnala. Nechceš toho už nechat? Já se tak těšila, jak oslavíme spolu to dnešní výročí, že si uděláme pěkný večer…“

„Tak ty si vážně myslíš, že bych po tom všem s tebou chtěl mít dítě? Jak myslíš, že by to fungovalo? Jak by to dítě asi s tím tvým přístupem přežilo?!“

Hanka si odepnula pás. Podívala se na Filipa a řekla se stejným klidem, jako když konstatovala, že ztratila telefon, „nevím. Nevím, co bych dělala, kdybych se nevzbudila, nevím, co by se dělo, kdybychom havarovali, a nevím, jaká budu jednou máma. Co ale vím naprosto přesně je, že ty u toho nebudeš!“

Vystoupila z auta, práskla dveřmi a jen nenápadně se mrkla, jak Filip vztekle odjíždí. Hlavou jí problesklo, „do pr…. kufr!! …nooo Hani, a co bys dělala, kdybys přišla o kufr?“ Hanka si sedla na zem a začala se řehtat. Snad úlevou, nebo bezmocí, protože vážně nevěděla, kde teď vlastně je. Bez mobilu, bez kufru a bez Filipa. Konečně.

Poznáte, že s Vámi manipuluje?

Jak poznat, že s námi někdo manipuluje a jak se tomu bránit?

Manipulace je velmi nebezpečný způsob chování. V prvé řadě je třeba si uvědomit, že nikdy nejde o tebe. Jde jen o cíl, kterého chce manipulátor dosáhnout. A nástrojů, které k tomu používá je bohužel mnoho. Od sebelítosti až po vyhrůžky.

Všechny metody, které používá, mají tyto společné znaky:

Jak se manipulaci bránit?

Pokud máš tu možnost – obloukem se mu vyhni. Manipulátor je jako upír, který ti bere energii tak dlouho, až ti žádná nezbyde.

Na výtky typu „děláš to špatně“ nebo „nelíbí se mi, jak to děláš“ nelze odpovědět, dokud ti dotyčný nebo dotyčná přesně nespecifikuje, co konkrétně má na mysli.

Na hypotetické otázky odpovídej stručně. „Nevím!“ Nebo jak říká moje kamarádka, „na kdyby se nehraje…“