Překroč svůj stín a začni zase svobodně dýchat

Kateřina je žena v nejlepších letech, plná života a energie, ale přesto má pocit, jako by stála na místě. Na cizím místě, ve špatném čase.

„Asi už jsem stará,“ říká mi žena, které bych neodhadovala více než 40 let.

„Vždycky jsem byla plná energie, radovala jsem se z každé maličkosti, ale teď mám pocit, jako bych se nějak zastavila.“

„Co tě zastavilo? Dokážeš pojmenovat, proč se nepohneš dál?“ 

„Nevím. Nevidím cestu, na kterou se mám vydat a vlastně na to nemám ani energii. Není mi dobře tam, kde jsem, ale něco mě drží v tom zůstat.“

Kateřina bezradně svěsí ruce a opře se do křesla, jakoby se chtěla vzdálit od toho, co by mohlo přijít.

Změna jako nepřekonatelný strach

Její práce ji nebaví, vztahy taky nejsou nic moc a energie, která kdysi zaplavovala každý aspekt jejího života, nyní vyprchala. Stagnuje. Co ji doopravdy drží na místě?

Strach. Strach z nejistoty, strach z neznámého, strach z možného selhání.

A tak zůstává ve svém „pohodlném“ stavu, i když to vlastně vůbec pohodlné není.

• „Proč se cítím takhle? Proč mám pocit, že se zastavil čas?“
• „Je tohle vše, co život má nabídnout? Prázdno a neustálý pocit, že něco chybí?“
• „Co když se pokusím něco změnit, a všechno se zhorší? Co když ztratím to málo, co mám?“
• „Stále dokola dělám to samé, ale nic se nezmění. Jaký smysl v tom vlastně je?“
• „Jak by to bylo, kdybych měla odvahu změnit svůj život? Ale co když nejsem dost silná?“
• „Jak se mám zbavit té beznaděje, která mě každý den zatěžuje?“
• „Potřebuji něco nového, něco, co mi přinese naději a radost. Ale kde začít?“

Tyto myšlenky Kateřinu neustále provázejí. Přestože se bojí změny, začíná tušit, že je nevyhnutelná, pokud se chce vrátit k pocitu plného života a radosti. Je odhodlaná něco přece jenom změnit.

První pokus o změnu nevyšel?

Po půl roce radikální snahy o změnu je Kateřina vyčerpaná víc než na začátku. Sice se objevily první náznaky úspěchu, o kterém snila, ale v celkovém kontextu je na tom hůř a svou cestu stále nevidí. Celkové vyčerpání ji nakonec zastaví úplně.

Kateřina se na své první cestě za změnou pustila do boje sama se sebou. Hledala řešení na špatném místě. Přesto bych neřekla, že selhala.

Někdy potřebujeme získat i negativní zkušenost, abychom mohli lépe pochopit kdo jsme, co chceme a kudy dál jít. Kateřina sice skončila „na lůžku“ ale byla to její cesta. 

„Nikdy bych sama sobě nedopřála tolik odpočinku. Jsem vlastně ráda, že mě to nakonec „položilo“. Konečně jsem měla čas, vidět sama sebe s odstupem. A popravdě, nebyl to vůbec hezký pohled na to, jak jsem si po celá ta léta ubližovala.“

Překroč svůj stín a začni zase svobodně dýchat

Osobní stíny, vnitřní bloky, emoční kotvy, srdeční závory, traumata a chceš-li třeba i přivtělené duše. Je celkem jedno, jak to pojmenujeme. Důležité je, odkrýt tyto mentální překážky a začít se jich pomalu zbavovat. Proč?

Představ si svou životní cestu jako dar, který dostane do vínku, každý z nás. Je to zcela jedinečná a autentická cesta určená přímo pro tebe. Jako děti jsme ji viděli zcela zřetelně. S nabývajícími zkušenostmi a znalostmi jsme začali pochybovat. A každá obava, kterou jsme přijali, je jako kousek mlhy. 

V případě Kateřiny byla už mlha hustá a černá. Proto neměla šanci svou cestu vidět.

Když objevíš své osobní stíny, vytvoř si plán, jak je budeš postupně odstraňovat. Stanov si malé, dosažitelné cíle na cestě k větším změnám.

Nalezení svobody a sebelásky

Každá žena, která se rozhodne čelit svým vnitřním blokům, se vydává na cestu plnou výzev, ale i nesmírného osobního růstu a seberealizace. Moje vlastní cesta je důkazem toho, že je to možné. Není to cesta snadná, ale je to cesta, která vede k opravdové svobodě a sebepoznání.

S láskou a důvěrou v sebe, v schopnost růstu a v sílu vlastního myšlení, můžeš překonat jakékoli překážky a dosáhnout života, po kterém toužíš. 

Každý z nás nese uvnitř nezměrnou sílu a potenciál, který čeká, až bude objeven a uvolněn.