Přítomný okamžik jako recept na špatnou náladu.

„Je mi hrozně. Takový pocit prázdnoty, jako kdyby můj život ztratil smysl. Jako by mě kus umřelo. Jsem mimo své tělo a koukám se na sebe. Nedokážu to přijmout i když vím, že je to tak správně. Nemůžu být s ním a nemůžu být bez něj. Snad to pochopí. Nechtěla jsem mu ublížit.“

„Proboha už je půl čtvrté ráno, jak dlouho budu ještě vzhůru? Co mám teď v noci dělat?“

Snažila se usnout. Byla z toho tak strašně unavená a ty zpropadené myšlenky nechtěly odejít.

Vstala a oblékla se. Nohy ji nesly k jezeru, myšlenky lítaly z minulosti do budoucnosti, jako by objevily stroj času. Už to nemohla vydržet. Postavila se zády k jezeru a koukala do lesa.

Najednou začala tančit. Ten tanec byl pro něj. Tanec pochopení a odpuštění. Ten tanec byl vysvobození, už na nic nemyslela, jen tančila. Tančila přesně na tom místě. Tam kde se to skončilo. Kameny se jí zabodávaly do noh, ale ona stále tančila a cítila jen vodu, která všechno odnášela.

Najednou jí bylo krásně. Přenesla se do jiného světa. Světa, který je v jiném časoprostoru. Její tělo zmizelo. Její identita se vytratila z jejího vědomí, protože neměla dost pozornosti. Existence byla dočasně pozastavena.

Flow neboli plynutí. Každý z nás to někdy zažil. Ten úžasný pocit, kdy nevnímáme čas, nevnímáme nic kromě toho, na co se plně soustředíme. Ať je to pohyb, umění, práce, rozhovor s někým, s kým je nám dobře, blbnutí s našimi dětmi…

Jak je to možné?

Mihaly Csikszentmihalyi se fenoménu plynutí věnuje celý svůj život. Během více než čtyřicetiletého výzkumu přišel na zajímavou věc.

Náš nervový systém není schopen zpracovat víc než asi 110 bitů informací za sekundu. Jen abychom slyšeli a chápali, když na nás někdo mluví, musíme zpracovat asi 60 bitů za sekundu.

Když jsme skutečně ponořeni do toho zcela pohlcujícího procesu vytváření něčeho nového, nemáme dost pozornosti na to, abychom sledovali, jak se cítí naše tělo, nebo mysleli na problémy, které máme.

Nejsme schopni cítit ani to, že máme hlad nebo jsme unavení.

Tanec skončil a Míša se vrátila zpět do svého světa. Ten smutek odnesla voda spolu s krví z rozedřených chodidel. Ten kámen se rozpustil na spoustu menších a ty už unese.

V jedné pohádkové písničce se zpívá o tom, že „dělání“ smutky zahání. A Míša má pohádky ráda.

Všechny okamžiky, kdy se dostáváme do flow mají dvě společné věci:

děláme něco, co nás opravdu baví,
jsme v přítomném okamžiku.

V obou případech, tedy v přítomném okamžiku i ve flow, jsme schopni ovládat své emoce. Jsme schopni překonat své hranice a dosáhnout zdánlivě neuvěřitelných zážitků.

Všimněte si jedné věci. Většinou je nám mizerně, když se ohlížíme do minulosti, nebo máme obavy z budoucnosti. Pokud zaměříme myšlenky na tady a teď, na přítomný okamžik, můžeme nalézt rychlou úlevu.

Je to jednoduché. Zapojte všechny smysly v přítomném okamžiku a zažijete přítomnost.

Sluch

Co právě teď slyšíte? Prozkoumejte všechny zvuky, které k vám dolehnou.

Hmat

Uvědomte si svůj dotyk. Dotýkejte se věcí, které máte kolem sebe. Jaké jsou na omak? Hebké, nebo drsné? Měkké, nebo tvrdé? Studené, nebo teplé?

Čich

Napadá mě hláška z filmu Pelíšky "...musíte nasát, pane profesore..." Jaké vůně vnímáte? Přivoňte si ke všemu, co máte po ruce. Přivoňte si k vlastní kůži, k sedadlu, k čemukoliv.

Zrak

Co vidíte kolem sebe. Zaměřte se na detaily. Na jednotlivé částí obrázku, který máte před sebou, Na design propisky, na lidi kolem sebe, pokud jste mezi lidmi, pohleďte z okna, pokud jste doma. Prozkoumejte všechno jako objevitel nového světa.

Chuť