Musíme dokončit všechno, co jsme začali?

A co když už to pro nás není důležité? Musíme být důslední? Proč? Kvůli komu? Stálo nás to tolik námahy, tak přece to teď neopustíme! Neopustíme tu námahu, nebo co se vlastně bojíme opustit?

V tom každodenním shonu, kdy jsme si naplánovali jednotlivé kroky k tomu, abychom byli šťastní, si někdy nevšimneme, že jsme zůstali jen u těch kroků.

Cíl je v nedohlednu a prostor na to, abychom se zamysleli, jestli tahle cesta opravdu vede k našemu snu už prostě nezůstal.

Rozhodování je těžké a bolí, a všechno co je těžké a bolí oddalujeme. A také chceme pro své rozhodování logické argumenty. Jenže ne vždy je máme.

Chtěla jsem původně navrhnout tohle řešení: „udělejte si škálu pocitů, zařaďte mezi ně pocit, který máte z toho, co děláte a podle toho se rozhodněte. Jednoduchou škálu, třeba jen o pěti bodech.“

Jenže, co bude nejlepší pocit? Většinou zrození dítěte. A co bude nejhorší pocit? Úmrtí někoho blízkého.

Všechno, co dáme mezi to, bude ve srovnání s první a poslední příčkou zanedbatelné, nicotné a vlastně se nám vůbec nebude chtít jakýkoliv pocit srovnávat, či zařazovat mezi tyto dva. Není to samo o sobě odpověď?  Jak se tedy rozhodnout, co dokončit a co nechat plavat? Jediným ukazatelem je čas.

Rozhodujeme jen o tom, co uděláme s časem, který nám byl dán.

Jak na tom jste?

  • Když máte rozečtenou knížku, která vás v polovině přestala bavit. Dočtete ji?
  • Když jste začali stavět dům, ve kterém už nechcete bydlet, dostavíte ho jen proto, že ho chcete prodat?
  • Když jste v naprosto nefunkčním vztahu, budete v něm pokračovat jen proto, že jste tomu obětovali už spoustu let svého života?
  • Poletíte na měsíční dovolenou někam, kam se vám vůbec nechce, nebo s někým, s kým si nemáte co říct, jen proto, že nelze vrátit letenky?
  • Dokončíte školu, i když víte, že v tomhle oboru nikdy pracovat nebudete?

Co z toho, na čem nyní usilovně pracujete, byste chtěli dokončit, kdybyste věděli, že máte před sebou už jen pár let života?

Plňte si cíle, které vám pomohou přiblížit se k vašemu snu. Pokud zjistíte, že vedou jinam, bez váhání je změňte. Nikomu nejste nic dlužni, ani sobě ne.

Umění být moudrým spočívá v umění vědět, čemu nevěnovat pozornost.

Bez toho, abychom se na chvíli zastavili to nepůjde. Může se totiž stát, jak jsem psala na začátku, že si toho vůbec nevšimneme. Může se stát, že na svůj sen zapomeneme. Může se stát, že zapomeneme sami na sebe.

Jaké upozornění máte ve svém diáři? Co je pro vás natolik důležité, že na to v žádném případě nechcete zapomenout? Dejte si do diáře opakující se termín s titulkem JÁ. A označte si ho jako nejvyšší důležitost. Nebo snad máte něco důležitějšího v životě, než jste vy sami?

Každý den je jen jednou za život.

Víte, že naše chování vychází z našich emocí a ty vznikají z našich myšlenek? Chcete se zbavit starých myšlenkových vzorců a nahradit je novými? Máte rádi výzvy? Mrkněte na můj eBook >>

Chci to omrknout >>

 

Lenka Bartková

Přináší mi radost sledovat, jak změna způsobu komunikace pomáhá mým klientům vážit si sama sebe, chápat své rodiče, nechat prostor svým dětem, objevit plnou důvěru k partnerovi a získat znovu pocit lásky a bezpečí.Kdo jsem a co dělám, si můžete přečíst tady >>

Komentáře