Stanovujete si cíle? Napadlo vás někdy, že nás mohou vlastní cíle blokovat? Napadlo vás, že si prostřednictvím cílů vytváříme vlastní hranice?
Cíl je specifický, termínovaný, akceptovatelný, reálný a pochopitelně měřitelný. To je definice, kterou jsem chtěla po studentech u zkoušky z managementu. Nicméně náš život není komerční firma.
Nemám nic proti životním cílům, ale vadí mi v té definici některá slova, která je determinují: akceptovatelný a reálný, možná i termínovaný a o měřitelnosti by se také dalo úspěšně polemizovat.
To je samozřejmě v pořádku, ale víme jistě, že by to nemohlo být jinak? Lépe? Dříve? Opravdu známe všechny své možnosti?
Jediné, co se mi na cílech líbí je, že by měly být specifické. Měly by vycházet z nás samotných. Odrážet naši jedinečnost, originalitu a odlišnost. Tu bychom si měli užívat.
Mám raději vize než cíle.
Vize nás nelimitují. Nenutí mne dávat si termín, protože vím, že se zhmotní v ten správný čas. Neblokují mou mysl konkrétní, do detailů promyšlenou představou čehokoliv, protože nejsou ohraničené. Vize mi dovolují neustále se těšit na to, jak to nakonec vlastně bude. Vize mi dávají více možností. Koneckonců jsem vodnář, cíle by mě zabily.
Možná si říkáte, jak asi udělám plán, když nemám definovaný cíl? Představte si vizi jako vzdálené světlo. Světlo, u kterého sice neznám zdroj, ale vím, že za ním prostě chci. Nic mě nezastaví, abych šla tou cestou, která k němu vede. Vím, že to je ta správná cesta a neřeším kudy vede, prostě si ji užívám.
Děti mívají zcela jasné vize o tom, čím budou. Jenže narazí na dospělého a ten po nich chce jasný plán. A plán bez cíle nepostavíš. A cíl musí být reálný a akceptovatelný.
Trápí vás, že nemáte životní cíl? Buďte v klidu. Opravdu nemusíme všechno konkretizovat do detailů. Jsme pak jen zbytečně nešťastní, když to náhodou nevyjde.
Nevidíte ani svou vizi? Možná jste se jen na chvíli, na své cestě ztratili. Jeden moudrý člověk pravil, „Každý, kdo se chce v životě někam dostat. Musí napřed uznat, že je ztracený.“ Objevte znovu sami sebe.
(Úvodní foto: Michal Pribylinec)