Pohádka o nezničitelném Egu.

Ego bylo původně jen jedno. Žilo opuštěné v prázdnotě. Nemělo se komu ukazovat. Toužilo dokázat, co všechno umí, jak je vzdělané, jak je krásné a dobré, jak je ušlechtilé a moudré. Tak začalo růst, aby bylo více vidět. Rostlo a rostlo a čím bylo větší, tím se zároveň zvětšovala i jeho potřeba růst. Jakmile nabylo gigantických rozměrů, prasklo a rozletělo se na miliardy maličkých kousků.

„Co budu teď dělat? Vždyť mě zase nikdo neuvidí! Nechci být malé!“

A v tom Ego spatřilo člověka. Malého člověka, kterého vedl za ruku větší. Zaposlouchalo se o čem ti dva hovoří.

„Tati, kým jsi chtěl být, když jsi byl malý?“

„No, chtěl jsem být doktor a doktorem jsem.“

„Ale tati, jsi přece taky můj táta a kamarád maminky.“

„Ano, to jsem také.“

„A čím jsi víc tati?“

Ego se usmívalo, dostalo nápad. Budu součást člověka. Z malého člověka vyroste velký a s ním porostu i já. Člověk neví, kým je, tak může být mnou.

Tak se Ego stalo součástí člověka. Každý jeho kousek se usídlil v miliardě lidských bytostí a začal znovu růst. Když potkalo jiného člověka, poznalo, že v něm sídlí jeho další kousek a začalo ho přitahovat.

„Ukaž se mi! Jsem větší než ty! Pojď se poměřit!“

Ego je jako magnet.

Může být malé, ale když se přiblíží k většímu egu, bude ho to silně táhnout za ním.

„Co si o sobě myslí? To já umím také a lépe!“

„Proč si nikdo nevšimne, jak jsem to udělal dobře?“

„Páni, ta je štíhlá! Ale já taky budu a určitě jsem chytřejší!“

„Jestli si myslí, že mě s tou malou károu předjede, tak to se teda mýlí!“

Znáte tyhle myšlenky? Buďte v klidu, to jen větší ego přitahuje to vaše.

Když víme, kdo jsme a známe svou hodnotu, zůstane ego malé, nemá pro svůj růst dostatek výživy. Zničit ho však nelze. Stále bude bojovat o svůj růst. Má totiž oproti lidem jednu výhodu – má jen jednu potřebu. Musí vítězit v každé situaci, jinak neporoste. Buďte ostražití, přitahují se mezi sebou! 🙂