Pusť ho už konečně z hlavy!

„Už je to nějaký čas, co mě opustil a já se z toho pořád nemůžu vzpamatovat. Vím, že bych na něj měla zapomenout, ale když ho vidím s jinou ženou, žárlím a utíkám se někam vybrečet.“

Kolikrát jsem tu větu už slyšela? Proč nás někdy dostane rozchod na dlouhou dobu do paralýzy?

V článku, Musí rozchod bolet? A jak dlouho? uvádím pět bodů, které je dobré udělat, abys ho pustila z hlavy co nejdříve.

Jenže, co když to nepomůže?
Proč se dobrovolně trápíme něčím, co už skončilo?
Co nás drží v minulosti tak silně, že nepřijímáme přítomnost?
A co s tím dělat?

Pocit nespravedlnosti

Nechceme to přijmout. „Není to spravedlivé.“ „Život není spravedlivý.“ Tento pocit je spojený s křivdou, nepochopením, pokořením, či ponížením. Ublížil nám a my si to nezasloužily.

Jak se toho pocitu zbavit?

Chceš, aby se omluvil.
Chceš slyšet, že ví o tvé bolesti.
Chceš, aby uznal, že ti ublížil.

Pokud je to možné, mluv o svých pocitech. Pokud to možné není, zamysli se nad tím, co vlastně v tobě ten pocit vyvolává.

Nejsi oběť, jen se tak cítíš.

Partnery neopouštíme kvůli nim, ale kvůli sobě. Není to tvoje věc, že se takhle rozhodl. Může ti dát milióny důvodů, proč to udělal, ale to tvůj pocit nezmění. Jen dáš prostor dalším sebezničujícím myšlenkám.

Jsou to jen tvé vlastní myšlenky, které tě dostávají do toho pocitu. Pocit nespravedlnosti cítíme, když okolí udělá něco jinak, než jsme očekávali. Něco, co není v souladu s našimi hodnotami, s našimi pravdami o dokonalém světě. Někomu jsi dovolila, aby ti vzal tvou představu o tom, jak bude vypadat tvá budoucnost.

Ten pocit zmizí, až mu odpustíš. Až ho doslova od-pustíš ze své hlavy. Než se ti to povede, pracuj na nové budoucnosti. Tentokrát takové, ve které jsi ty jediná, kdo ji může změnit.

Pocit viny

„Co jsem udělala špatně?“ „Kde jsem udělala chybu?“ Pocit viny doprovází rozchody docela často. Patláme se v minulosti a snažíme se najít ten okamžik, kdy jsme měly udělat něco jinak.

Tvé minulé činy už ti nepatří,

říká jedno indiánské přísloví. A ty víš, kam až tě může pocit viny dovést.

Většina lidí připouští, že nic jako chyba neexistuje. Přitom se stále tolik lidí trápí pocitem viny za to, či ono.

V článku Sleduj své pocity a cesta se ti ukáže, uvádím, že pocit viny vybízí duši k akci.

Vina ti říká, „tvá práce ještě není hotová.“ Tvá práce na tom, mít se víc rád.

Neudělala jsi nic špatně. Možná jsi jen zapomněla na sebe, na to dělat, co máš ráda a říkat, co zrovna cítíš. Nebo si vážně myslíš, že ses měla lépe chovat? Více zapomínat na sebe jen proto, abys udržela někoho ve svém životě?

Ztráta autenticity

„Co teď budu dělat?“ „Bez něj to nezvládnu.“ „Nevím, jak mám dále žít.“ „Chtěla jsem, ať je šťastný a takhle se mi odvděčil!“

Občas se tolik snažíme, aby byl náš partner šťastný, že docela zapomeneme, kdo vlastně jsme. V článku Ztratili jste se ve vztahu? Vraťte se k sobě zpátky! uvádím 5 tvrzení, která ti zodpoví, zda se tě to týká.

Začni se znovu vracet k sobě samé. Když každý den uděláš jednu věc, která ti přináší radost, jednu věc jen pro sebe, podaří se ti pustit ho aspoň na chvíli z hlavy. Vzpomeň si, co jsi dělala ráda a už to neděláš.

Zastav se sama se sebou a dopřej si něco „šíleného“. Něco, co bys ráda udělala, ale máš tam myšlenku, „to se nehodí.“ Hodí se to! Právě teď.

Prozradím ti jednu věc, až se ti povede, najít zase sama sebe, nejen že si na něj už nevzpomeneš, ale zároveň už ti to nikdy nikdo nevezme.

Ztráta něčeho, co mi může dát jen on.

Už jen ten nadpis je zavádějící, nemyslíš? Je to obrovská škála pocitů, které dělají vztah krásným, ale i méně krásným, nebo utrápeným. A všechny ty pocity jsou tvoje.

Stejně jako ti nikdo nemůže takzvaně „zkazit radost,“ nemůže ti ji ani dát. Může jen tehdy, pokud to dovolíš. V obou případech.

V on-line programu – 7 fenoménů, které ničí každý vztah a jak to změnit – vybízím ženy k malému testu. Vypadá takto:

Napiš si, tak jak ti to zrovna půjde na mysl, co je pro tebe ve vztahu důležité.
Napiš si alespoň patnáct věcí.
Jakmile to budeš mít hotové, vezmi jednu věc po druhé a u každé si polož otázku: „Do jaké míry mohu sama ovlivnit, že to tak bude?“

Nikdo na světe ti nemůže dát pocit radosti, sdílení, ani žádný jiný pocit.