Nemůžete najít řešení? Přestaňte ho hledat, přijde samo!

Prudkým pohybem shodila všechny věci ze stolu. „Kašlu na to! Prostě na to nemám. Jdu jim zavolat, ať si seženou někoho lepšího. Jsem prostě neschopná.“

Katka získala místo kreativce v renomované agentuře. Snila o tom poslední dva roky a konečně se jí to podařilo.

První úkol, který dostala, chtěla odevzdat co nejdřív. „Musím se ukázat!“ přece jen se na ní někteří kolegové dívali skrze prsty.

Na úkol dostala dva týdny, měla však v plánu odevzdat jej už na konci prvního. Zrušila proto všechny své aktivity mimo práci a seděla nad tím doslova pět dní v kuse.

„Už nemůžu. Vzdávám to. Zavolám jim v pondělí, že končím.“

Sbalila se a vyrazila domů. Když si konečně vzpomněla, kde zaparkovala auto, zjistila, že v tom mrazu ho prostě nenastartuje. Zasyčela sprosté slovo, opřela se zády o auto a začala se smát.

„Jasně. Nevím, proč jsem si myslela, že to bude tak jednoduché.“ Podívala se na hodinky a zjistila, že vlak ji pojede až za dvě hodiny.

„Půjdu pěšky, třeba mě ta sebelítost přejde.“

Cestou na nádraží Katka přemýšlela, jak je možné, že jí dosud všechno vycházelo. Vždyť o ní všichni známí s úsměvem říkali „Katka to vymyslí…“ Nesnášela větu „Nejde to.“ Vždycky našla řešení.

Když si jako malá vzala něco do hlavy, nepochybovala o tom ani na chviličku. Prostě vzala jako fakt, že to bude podle ní. Nijak extra se nesnažila a řešení se vždycky našlo. Když nedokázala ukončit vztah, který jí ubližoval, hodila za hlavu hledání řešení, prostě věděla, že bude za rok jinde. A byla. V předchozím zaměstnání si brala ty nejsložitější úkoly, a nakonec vždycky našla optimální řešení.

Tak co se stalo teď? Kde je její kreativita?

Když se blížila k nádraží, přepadl jí nepříjemný pocit. Začala rychle hledat v batohu, ale jen své obavy potvrdila. Klíče!

„Ježíšmarjá to je den!“ Mrkla na hodinky. „Pokud si pohnu, tak to ještě stihnu otočit. Dáma – ne – dáma budu muset běžet.“

Když s vyplazeným jazykem naskakovala do vlaku, cítila se šťastně. „Zlatý adrenalin,“ pomyslela si, když usedla a najednou to bylo.

Měla řešení.

Měla tu vizi, o kterou usilovala celý týden. Horečnatě začala hledat v batohu notebook. Musím zjistit, jestli je to vůbec možné.

Jaké fáze má kreativní proces?

• Zadání – náš mozek potřebuje zadání. Potřebuje první impuls a informace. Pokud se jedná o něco nového, něco s čím jsme se dosud nesetkali, bude potřebovat informace, které dosud nemá.

Pokud se jedná o zadání typu, co je pro mne nejlepší, tak věřte nebo ne, ale tyhle informace už většinou má. Je třeba mu jen dát prostor.

• Inkubace – v okamžiku, kdy máme jasné zadání a posbírali jsme všechny informace, které potřebujeme, je zapotřebí dát našemu mozku šanci. Nechat ho ať pracuje. Přestat na to myslet, ať má možnost dělat svou práci.

Nemá šanci dostat se do fáze hledání řešení, pokud ho stále zásobujeme dalšími a dalšími informacemi. Běžte na chvíli od toho! Je úplně jedno, jestli si půjdete zaběhat, nebo uklidit pokoj. Mozek už své zadání dostal a teď je řada na něm.

• Vhled – ne vždycky to bude tak rychlé, jako v případě Katky. Někdy to může trvat den, někdy déle. Jistě jste zažili ten pocit, že najednou to prostě víte. Napadne nás to řešení zcela nečekaně. Ráno, když si myjeme zuby, nebo když zrovna běžíme na autobus.

V okamžiku, kdy jsme na to vůbec nemysleli, pošle nám náš mozek řešení v balíčku a chce za to jen jedno zvolání, „Mám to!“

• Ověření – poslední fáze je ověření. Možná proto, že se nám zdá nemožné, že to k nám přišlo nějak samo. Nebo také proto, že se jedná o složitější problém a ověření našeho nápadu je prostě nutné.

Nevěříte? A přemýšleli jste někdy nad tím, jak vzniklo slovo nápad? Ná – pad!

Krásný pohled na to, že je zbytečné se trápit tím, že prostě teď zrovna žádný geniální nápad nemáme, nabízí spisovatelka Elizabeth Gilbert v tomto videu. (Lze nastavit české titulky)